léto končí

Jdi do p´tele, řeklo mi prostřední dítko a já zůstala stát s pusou dokořán.

Prosím???

Běž do p´tele, opakovala Krokodýlice důrazně.

„Že máš jít do postele,“ volal na mne Medvěd ze sousedního pokoje. „Teda aspoň doufám, že říká tohle.“

A tak jsem poslušně odešla do postele, léčit si všechny své neduhy. Letos o prázdninách snad nebyl týden, abychom byli všichni zdraví a tak padly skoro všechny mé plány, jak se pojedeme podívat tam a onam, a místo toho jsme trávili prázdniny v p´teli.

Tedy ne všichni sdílí můj názor, že se výletovat mělo mnohem více, například Vojtěch se dnes ráno nechal slyšet, že už aby ty hloupé prázdniny skončily, že to jsou furt samé výlety a on už chce chodit do školky.

Kromě kratších jedno až dvoudenních výletů jsme ještě stihli obejít všechna hřiště v okruhu několika kilometrů. I pobyt na hřišti může být zdrojem nezapomenutelných zážitků…například včera si Vojťas točil řetízkem z drobných růžových korálků, rupla mu šňůrka a korálky se rozlétly do všech směrů. Chvíli seděl na zemi, usedavě naříkal, lomil rukama a bědoval: ty jsi mi, mami, říkala, že s tím nemám točit, že se mi to roztrhne, proč jsem tě jenom neposlechl? a o chvíli později už všichni caparti, ale i témeřpuberťáci lezli po hřišti po čtyrech a vybírali z drobných kamínků ještě drobnější korálky, Vojta nad nimi stál, recitoval básničku Princeznička na bále, poztrácela korále a dohlížel na to, aby všichni pěkně makali. Jakmile někdo přestal sbírat, tak za ním Vojta zašel a říkal mu- Matýsku, prosímtě, můžeš mi pomoct posbírat ty korálky? A Matýsek se vrátil do práce, zatímco Vojta pokračoval v recitaci….přinesl je před krále, tady máš ty korále.

Takže takto nám uteklo léto, počasí stálo za prd, ale my jsme nezaháleli- největší pokrok udělala Uhunka, umí se koulet ze strany na stranu, při pasení se už neopírá o lokty, nýbrž o dlaně a vesele se na všechny chechtá. Je to milionový miminko, to jsem dostala za odměnu. No a Vojta s Valerkou se za ty dva měsíce celkem sžili, mnohem méně se masí a mnohem více spolupracují…takže se mílovými kroky blížíme k ideálnímu stavu:)

A jinak je největší novinka tohoto léta asi to, že jsme se rozhodli, že opustíme město a stanou se z nás vesničané. Už celkem máme i představu kam..tak teď už jen dořešit takové detaily jako za co. K tomuto tématu doporučuji četbu Rok na vsi, autorka má tedy mnohem více dětí, než já, ale některé její myšlenkové pochody jsou mi velmi blízké:)

11 Comments

  1. Ariana napsal:

    Sandro, držím palce, ať se vám podaří najít něco pěkného na venkově. Už mi chyběly články na Tvém blogu …Tedy ten váš Vojta se v životě neztratí. Z toho bude jednou velký manažer ve stylu „rozděl a panuj“ a bude to umět skvěle s lidmi tak skvěle, že jim to ani nepřipadne :-)

  2. Sandra napsal:

    To jo, Vojta umí pracoval nejlépe pusou, bude z něj jednou skvělý politik…nebo filosof. A Valerína bude nejspíš dělat dominu v sado-maso salonu:)

  3. Quanti napsal:

    no nazdar, ten Rok na vsi je strašnej. „Věřím v Boha, takže mi musí umetat cestičku“ – wtf?

  4. Quanti napsal:

    (ale jsem ráda, že jsi konečně zpátky, léto bez tebe bylo dlouhé :) )

  5. Sandra napsal:

    Jo, Quanti, chápu, co myslíš, ale má to i druhý úhel pohledu, kterým se na to dá nahlížet. Konkrétně na příkladu této rodiny je to dobře vidět. Ta jejich bezmezná důvěra v to, že když se budou dostatečně intenzivně modlit, tak se o ně Bůh postará, jim dodává odvahu, kterou málokdo má. Například si vzali postižené dítě z DD v době, kdy už měli své vlastní 3 děti. Pochybovali o tom, jestli to zvládnou, jestli to není úkol pro někoho vhodnějšího, trpělivějšího, jestli to nebude přílišná zátěž pro jejich děti,…zkrátka úplně lidské pochyby. Já když o tom občas přemýšlím, tak si kladu úplně stejné otázky, jenže mi – narozdíl od nich- chybí ta důvěra v to, že jsem v Božích rukou a že Bůh zařídí, aby to všecko dobře dopadlo. Já si prostě myslím, že by to úplně klidně mohlo dopadnout blbě a proto to raději zkoušet nebudu. O jejich zkušenosti s přijmutou Deniskou je Nesviť mi do repráku: http://www.denca.eu/pdf/deni.pdf …občas to muselo být peklo, to z toho je dobře patrné, ale přežili a dnes mají kromě svých 5 dětí ještě 3 cizí…možná je to občas opravdu jen o odvaze skočit a když věříš, že tě někdo dole chytne, máš to o dost jednodušší:)

  6. mura1 napsal:

    no, já zvyklá na své poněkud introvertní děti, jsem měla z návštěvy hřiště taky zážitek. když úplně cizí babičce zrevidovali tašku, půjčili si všechny hračky jejího vnoučka, vyfoukali mu bublifuk a sežrali svačinu :D

  7. Sandra napsal:

    Tak já tě Můro varovala předem, že hlídání mých ratolestí je adrenalinovým zážitkem:)

  8. Ivuška napsal:

    Cheche!!! Vojta for president! Hlavně že mu to ty děti zatím žerou, aby pak nebyl palácovej převrat a nesvrhli ho z prolejzačky :)

  9. jana napsal:

    chachá, Vojta je ďábel :D . trochu mě šokuje, že chcete zmizet z Prahy… vždyť jsme to sotva zrekonstruovali, ani si to neužijete a zase jinam? no ale jsem zvědavá, jak se to s vámi vyvine…

  10. Sandra napsal:

    Njn, o nás by měli natočit telenovelu…mohlo by se to jmenovat třeba Mladí a nestálí:)

  11. Quanti napsal:

    Sandro, to asi jo. Jenom ještě ze svých matných vzpomínek na církevní základku si vybavuju, že do nás vtloukali, že snadná a bez obtíží je cesta pouze do pekla a útrapy jsou v podstatě důkaz, že jdem cestou správnou ;) . Jinak co udělali, je určitě obdivuhodné, a globálně myslím, že se s vírou žije líp. Jen tohle mě tak nějak překvapilo :)