Klika

Tak jsem zase jednou měla takzvaně z prdele kliku- v koupelně, když jsem lezla do vany, spadl mi na hlavu lustr. Ten těžký, skleněný. Naštěstí mám tvrdou hlavu, takže se mi kromě boule na čele a naraženého ramene nic nestalo…akorát jsem zase na chvíli přišla o pocit bezpečí u nás doma. A navíc mi pak bylo celý večer šoufl z představy, že kdyby ten lustr spadl nespadl na mne, ale na Vojtu, tak ho zabije. Vybavovaly se mi situace, jak tam přesně na tom inkriminovaném místě Vojta denně postává a hází různé předměty do vany, aby si zaplavaly, nebo se naopak snaží dosáhnout na nějaký z šampónů, či mýdel a odnést je na nějaké příhodnější místo- třeba do dřezu na nádobí. Nebo když mu čistim zuby, on si lehne na zem a já se sklánim nad ním- to by nás měl ten lustr- atentátník oba jednou ranou z krku…
V podstatě nejhorší na tom všem je, že člověk stejně nemá šanci nějakému úrazu zabránit- můžu být tomu človíčkovi v patách od rána do večera a hlídat aby nesahal na rozpálená kamna, nejedl jedovaté bobule, neřízl se o nůž…a nakonec mu spadne na hlavu lustr a je to over.
Mno, naštěstí to dopadlo dobře- jen budu chvíli vypadat jak týraná žena…

Comments are closed.