Jsem úředník a kdo je víc!

Včera jsme se vydali na magistrát, aby si vyřídili nové občanské průkazy. Šli jsme tam se smělou myšlenkou, že když už tam jdeme, že vyřídíme rovnou více věcí najednou- oba žádáme o změnu trvalého pobytu, o změnu stavu, Medvěd chtěl zapsat do občanky titul a já Vojtíška….že má každá procedura svoje okénko nás neodradilo a statečně jsme vlezli do dveří, kde paní vyřizují trvalý pobyt. „Kde máte ten zelený papírek?“ ptá se ta dobrá uřednická duše, když prohrabala ten stoh dokladů, které jsme jí podali. „Jakej zelenej papírek?“ divil se Medvěd. „Vždyť jsem sem před čtvrt hodinou volal, abych se zeptal co všechno máme mít s sebou a nic o zeleném papírku jste neříkala…“
„To není pravda,“ hájila se dáma, „říkala jsem Vám, že máte mít s sebou občanský průkaz s potvrzeníčkem.“ „S potvrzeníčkem?“ nasral se Medvěd. „Co to jako má bejt potvrzeníčko?“ osopil se na ní a tím si zpečetil svůj osud, protože paní pak uraženě prohlásila že nehodlá kvůli nám obcházet zákon a že si máme donést to ´potvrzeníčko´. Pak se ještě chvilku dohadovali o paragrafech a Medvěd nakonec odjel domů pro potvrzeníčko, což je dokladem toho, že na úředníky jsou i právníci krátký. To ovšem ještě nebylo všem radostem konec- Medvěd odjel a nechal mě tam s Vojtou, abych mezitím vyplnila všechny formuláře. Tak jsem tam seděla a vyplňovala, já a tři úřednice, z čehož ta ´naše´ tam naklepávala něco do počítače a ty další dvě se bavily pomlouváním klientů (tj. daňových poplatníků- v pracovní době, tj v čase kdy je jim z peněz daňových poplatníků vyplácena mzda). No mně bylo šoufl…pak si to naštěstí přisoptil Medvěd i s potvrzeníčkem ( v tom potvrzeníčku ostatně nebyl vůbec žádný údaj, který by v našem oddacím listu nebyl- pouze naše jména a místo a čas sňatku…takže zbytečná buzerace!) a s nadějí jsme se přesunuli k dalšímu okénku. Bylo 20 minut do konce pracovní doby a my byli poslední kdo tam čekal- “ Dvě čísla mi musíte dát“ říkala úřednice, „Když sem jdete dva, tak mi musíte dát dvě čísla!“ „Ale my jsme poslední…“ „Dvě čísla potřebuji…“ byla paní neprůchodná. Tak Medvěd odešel vymáčknout další číslo a po cestě zpátky mě potkal na chodbě, protože jsem zjistila, že nemáme vyplněné nějaké formuláře a tak jsem byla odeslána na chodbu, ať si je vyplnim…Medvěd další číslo nedostal, protože tam bylo napsáno- konec číselné řady…a tak mi vzal Vojtu, ať si to vyřídim já, že bych se tam pak s Vojtou těžko dostávala, zatímco on má větší šanci se tam stavit jindy. Vyplnila jsem formulář a s celým tím stohem papírů a číslem jsem šla zpátky k okénku…a co myslíte? No jasně, ta ženská se tam zamkla…deset minut do konce pracovní doby…i přesto, že viděla, že tam stojím, s miminem v náručí…asi se holt hodně těšila domů:-)
Medvěd začal mlátit do těch zamčenejch dveří a řvát, ale jediné čeho docílil bylo, že se a na nás kolemjdoucí dívali dost divně. Ženská neodemkla…asi nechtěla být rozsápána rozlíceným zvířetem.
No, tak dnes máme repete- občanky musíme mít do dvou týdnů vyřízené a dnes je poslední šance, zítra Medvěd odjíždí do Prahy. Ve 40 stupních, v autě jak v peci, s miminem…tak doufám, že tentokrát to bude korunováno úspěchem.
A to mi ještě včera Talířková říkala, že se prý děti nezapisují do pasu, jako to bývávalo, ale musí mít vlastní pas…tak to nás možná také ještě čeká. Tak doufám, že z toho Medvěd nedostane infarkt, to bych byla rychle vdovou:-)

Comments are closed.