Jsem hrozná matka

Matka by měla své dítě milovat bezpodmínečně. Prý.

Já jsem v tom případě tedy asi hrozná matka. Na Krokodýlku jsem poslední dny už vyloženě alergická. Co jsme zavřeni doma, tak je to peklo. Vojta sice taky zlobí, nechce chodit spát, protože „není tma a nesvítí lampy“ nebo vymýšlí koniny, protože si svůj přebytek energie nemá jak jinak ventilovat…ale dá se s ním domluvit!

Valerína, oproti tomu, zlobí permanentně furt. Neustále do něčeho mlátí, nebo dupe, nebo vříská,…zkrátka se snaží dělat co největší randál, abychom si společně se sousedkou pod námi mohly co nejdříve rezervovat jeden útulný a klidný pokojíček naproti v ústavu. Dělá to naprosto vědomě a schválně, protože se za a) specializuje na věci, které má zakázány a za b) neustále mě po očku sleduje, co já na to a čím víc se rozčiluji, tím víc je to sranda.

Taky hryže a škrábe. Vypadá u toho celkem nevinně, přijde, opře si hlavičku a tváří se, že se chce přitulit… a než se nadějete, tak se vám do těla zaryje 9 malých špičatých zoubků. O kojení ani nemluvim, to je jak zážitek ze S-M salónu. Každý z nás už má někde na obličeji šrám způsobený těmi malinkými buclatými prstíčky- ví naprosto přesně kam mířit, aby zasáhla protivníka do slabin. Nedělá to tedy jen lidem, i lidské napodobeniny jsou v nemilosti. Nedávno jsme byli v herně, Valerka se rozhlédla a jakmile uviděla kočárek s panenkou, ihned se k němu rozeběhla přes celou místnost. „No jo, holčička se v ní nezapře,“ říkala jsem si s pýchou a už jsem se v duchu viděla, jak v hračkářství utrácím majlant za superdyzajnový kočárek pro panenky, když tu Krokodýlka doběhla ke kočárku, popadla panenku a prudkým pohybem jí zaryla drápáky do oka. Vojtu, když se před chvílí převlíkal, pro změnu chytla za pindíka a stiskla. Chudák malej…a to se jí přitom vždycky tak zastává, když už vypadám, že nějaká přiletí („To se mami nedělá takhle mlátit lidi, žekni Alelíně  pvomiň a udělej jí malá malá.“  K plánované kariéře advokáta má dobře nakročeno, za chvíli mi tu začne recitovat z Úmluvy o právech dítěte…)

Ale to všechno by ještě šlo- temperamentní dítě zavřené už týden doma, počínající období vzdoru. To je asi všechno v normě. Ale ze všeho nejhorší je, že NESPÍ. Copak je normální, aby 14 měsíční dítě spalo 7 hodin v noci, 12 minut v poledne a 7 minut před večeří? Je fakt, že takhle hrozné je to jen posledních pár dní, kdy se rozhodla, že bude chodit spát až s námi a do té doby je prostě neuložitelná. Předtím jsem dala spát v osm Vojtu a do devíti jsem Valerínu nějak ukecala, aby taky usnula. Teď dám Vojtu spát v osm (když pořešíme problém, že „ještě není noc, ještě nesvítí lampy!“) a od osmi do desíti uspávám Krokodýlku. V deset  zabere, po špičkách se vyplížím záchod, vylezu ze záchoda a BA(F které ještě říct neumí) za dveřmi se kření naprosto probuzená Valerína. Pak mi tu do jedenácti běhá okolo sloupu, z čehož musí mít sousedi pod námi nesmírnou radost a v jedenáct to zabalim a jdeme spát všichni.

Z toho, že spí s námi v naší manželské posteli už se stal takovej blbej zvyk (ostatně Medvěd chtěl mít pořád dvě samice v posteli, tak se mu splnilo přání:)

A tak se jí vlastně nezbavim nikdy. Nigerie tuhle na blogu psala, že ona je tu pro své děti nonstop, že když si její dcera chce číst v noci pohádky, tak si je s ní prostě čte…všechna čest, ale přiznám se, že já na tohle nejsem. Mně to ubíjí. Potřebovala bych mít alespoň ty dvě, tři, čtyři hodiny večer pro sebe, abych si mohla něco přečíst, abych se mohla učit, abych se mohla vykoupat, aniž by mi někdo hýkal u vany, abychom mohli být s Medvědem taky chvíli sami… abych byla taky chvíli člověkem, ne jen matkou a mlékárnou.

Vojta takovej nebyl- už nevím jak v prvním roce, ale k prvním narozeninám dostal plyšovou žábu, která byla tehdy o něco větší než on a on se naučil chodit spát s žábou. Když šla žába, šel taky a bez řečí. Vstával tedy ukrutně brzy, to jo, ale přes den pravidelně 2x denně spal. Ostatně i dnes, o 2 roky starší, spí o 5 hodin denně více, než jeho malá sestra.

Příští týden, jestli se něco nezmění, vezmu děti do Hradce a zkusím to tam nějak zlomit. Taky bych ji při té příležitosti ráda odstavila. A nějakou antikoncepci si musím sehnat. („Jestli bude i to příští dítě takovéhle, tak už žádné další nechci,“ říkal mi včera o půlnoci Medvěd, když mu Valerína skočila na hlavu a zaryla mu prstíček do oka.)

No nic, končí mých 12 minut klidu a tak zpátky do ringu…

Nedá se to reklamovat?

Za kolik bych ji tak mohla střelit na aukru?

A co na to Jan Tleskač?

17 Comments

  1. mura napsal:

    chvili jsem premyslela, ze bych ji na mesic vymenila za mikouse. ale – smela bych ji zavrit do klece? ;-)

    ps. vona je minnie taky dost vod rany, v zarejvani prsticku a zobacku by byly sily vyrovnany.

  2. Vlasta napsal:

    co váš welness víkend?

  3. Sandra napsal:

    Můro, beru oba, pak už ji do klece zavřít můžeš- jinak bych to minnie nemohla udělat:-)

    Vlasti, psala jsem ti ráno mail právě ohledně toho wellness víkendu. Četlas?

  4. spoon napsal:

    uprimne te lituju….pres Sejra se dostavam k tematu ne-sharovani postele…not easy :) )

  5. Sandra napsal:

    Spoon, ráda bych napsala, že moje příští dítě se mnou spát určitě v posteli nebude…ale jak se znám, tak ho budu mít v posteli nasáčkované taky. Jen doufám, že se mi do té doby podaří vystrnadit Krokodýlku, jinak už by nás tam bylo trochu moc:)
    Zkusím Valerce koupit „velikou“ postel, jako má Vojta, třeba jí vezme na milost…

  6. Tyler napsal:

    Ale počkej na ty krásný okamžiky, který s dětma zažiješ, třeba až vyrostou a vypadnou z baráku…….. :-D

  7. jana napsal:

    No, to je tedy síla… :-O To si neumím představit. V posteli bych dítě nesnesla, prostě bych se nevyspala… Je otázka, jak moc tyhle věci jdou natrénovat a jak moc jsou neovlivnitelné… děsím se u dalšího dítěte… držím ti palce!

  8. Sandra napsal:

    Ono to, Jani, natrénovat určitě jde. Jen musíš mít tu vůli k dítěti vstát několikrát za noc, když se vzbudí, 5-20 minut kojit a neusnout u toho a vrátit pak dítě do postýlky. S Vojtou jsem to tak dělala a problém nebyl…jenže je bohužel mnohem snazší si to dítě poprvé, co se vzbudí, vzít do postele a pak ho jen v polospánku obsluhovat a nevstávat. Tohle je výsledek mé vlastní lenosti…ale zase kdybych se měla 3x nebo 5x za noc plně probudit a ráno v šdst vstávat k Vojtovi, tak je ze mně za ten rok a kousek chodící troska.

  9. jana napsal:

    Je asi fakt, že všichni, kdo kojí, to takhle dělají… mají dítě v posteli. Já to neznám, od začátku jsem krmila z láhve, tam se prostě musí vstát a jít do kuchyně. Má to výhody i nevýhody. Ale (bohužel?) vidím víc výhod v umělé výživě, od kojících slyším často podobné děsivé historky… takhle se na to ale asi dívat nedá, myslím, že většinu věcí moc ovlivnit nejde.

  10. Sejra napsal:

    mi to nepříde jako nic děsivého, když dítě spí s rodičema v posteli. Jen je třeba včas ho vykopat, aby mu to nezůstalo do 10 let. To mi spíš jako nevýhoda příde to krmení z flašky.

  11. Sandra napsal:

    Také mi přijde krmení z flašky spíš jako nevýhoda- když kojíš, tak máš neustále uvařeno, v požadované teplotě, nemusíš se o nic starat a ušetříš spoustu peněz. Ale ono si většinou nevybereš… a ty, co si vybrat můžou a rozhodnou se nekojit z nějakého jiného, než zdravotního důvodu, si projdou takovou masáží ještě než se vůbec dostanou ven z porodnice, že své rozhodnutí musí mít v sobě dobře zdůvodněno (viděla jsem na vlastní oči- sestřička v porodnici, co když zaslechla spojení „injekce na zastavení laktace“, tak se málem pokřižovala)

  12. Sandra napsal:

    Jo, a Sýre, záleží jak máš velikou postel a jak máš prostorově rozměrné dítě. S Valerínou se ještě celkem spát dá, ale třeba Vojta byl schopen zabrat úplně celou postel 2x 2,2m. Lehl si vždycky doprostřed, roztáhl všechny ruce a nohy a člověk byl nakonec rád, že mu někde v rožku nějaké to místečko zbylo.

  13. jana napsal:

    Tohle je docela dobré počtení pro uzoufané matky: http://towardsfutureperfect.blogspot.com/
    zatím nejhorší scénář a nejbrutálnější dítko, co znám… :) V podstatě řeší jen spaní a kojení…

  14. Sejra napsal:

    My máme postel 2 x 2 m a vejdem se tam čtyři, akorát nesmí dítě rozhazovat rukama, což znamená celou noc být buzen mlácením do hlavy:o)
    S kojením souhlasím, není nic lepšího. Zhrozil sem se nad informací, že existuje injekce na zastavení laktace. To jako fakt? Já být sestrou, vrazim tý matce jednu do držky, notabene pokud by to odůvodňovala postavou atd.:-(

  15. jana napsal:

    Tyjo, Sejre, co je ti do cizí matky a její postavy…? Nechápu, teď je taková válka proti nekojení, ta propagace kojení mi je trochu odporná. Hlavně, že dítě má co jíst, ne? Kojit jsem nemohla, měla jsem komplikace při porodu a pak silné léky. Ale! Krmit z lahve byla pro mě prostě pohoda, dítě krásně spalo v noci, příprava jednoduchá… A mám dost problém s rozhodnutím, pokud budu mít další dítě a kojit budu smět (což ale jisté není, léky beru pořád), jestli vydržím u kojení nebo se na to vykašlu, protože jsem na tom umělém mléku viděla prostě spoustu výhod… ale asi se to vyřeší pak samo, jako všechno.

  16. Sejra napsal:

    Do postavy cizí ženský je mi putna, to je fakt. Zdravotní důvody pominu, někdy to prostě nejde. Ale mrzí mě za ty děti, jejichž matka by mohla normálně kojit, ale nekojí je, protože má strach vo svojí postavu. Proč si pak to dítě pořizuje? Je to módní doplněk nebo k sobě musí upoutat svýho starýho, aby měla další argument ho vysávat?
    A předpokládám, že ta injekce určitě není placená a její aplikace je placená z veřejného zdravotního pojištění, čili i z mých peněz a já nechápu, proč mám platit nějaké ženštině její kosmetické záležitosti.

  17. jana napsal:

    No jasně… jenže často prostě člověk neví, jak se zachová. Někdo kojit nemůže, někdo nechce, z různých důvodů. Někdo nemá mlíko, někdo je líný nebo ho má málo, někdo se o něco bojí, možná zbytečně, o postavu, já třeba zas o zuby… o injekcích nic nevím. Já jsem ze sebe bolestivě odsávala mlíko, pak ho vylívala do záchodu… a pak se mi doneslo, že mi snad dávali léky na zastavení laktace a já to nevěděla… prostě kvůli kojení spousta zbytečného stresu navíc. Samozřejmě vím, že je to pro to dítě z hlediska výživy to nejlepší. Jenže myslím, že kolikrát by se vyřešilo spousta problémů, a víc matek by bylo v klidu, kdyby se na to vykašlaly. Ale možná taky ne, co já vím. Jen prostě nechci nikoho odsuzovat, pokud nechce kojit. Za nějakým strachem může být deset dalších obav a stresů… Dítě hlavně potřebuje klidnou matku.