Je jaro

Je krásně! Sluníčko svítí, ptáčci cvrlikají a ve vzduchu je cítit jaro. Sníh pomalu taje a vylézají tuny psích hoven, o kterých se pejskaři domnívali, že pod sněhem nebudou vidět a tudíž je uklízet nemusí. Mojta smutní, protože od víkendu, kdy se strejdou koukal na skoky na lyžích nemluví o ničem jiném, než že mu táta přiveze lyže a hůlky…ale pomalu mu asi dochází, že nebude mít na čem lyžovat. „Maminko, já mám nápad!“ prohlašoval dnes ráno.“ Bude padat maličko sníh, tady a tady, a já budu lyžovat.“ Jo, chlapče, tos uhádl, říkala jsem si v duchu. Konečně je hezky! Lyžovat holt budeš za rok.

Zvířátka, které chodíme krmit na farmu do blázince, stála kopýtkama v hlubokých kalužích a ze střech proudem crčela další a další voda. I na nich se podepsalo jaro ve vzduchu a o krmivo, s výjimkou jedné lamy, nejevila žádný zájem. Zatímco v zimě se mohla u vrat přetrhnout kvůli každému kousku zeleniny, jablíčka, či suchého rohlíku, dnes se líně vyvalovala na slunci na druhém konci ohrady a zvysoka na nás házela bobek. O tu jedinou lamu, která měla o žrádlo zájem, se Mojta přetahoval s nějakou babičkou. Babička mávala jablky a Vojta rohlíky a když se lama přiblížila k Vojtovi, že si vezme rohlík, tak na něj babka spustila, ať tu lamu nechá, že ta teď žere jablka. Zaujala jsem strategii stáda opodál, vyhřívala se v klidu na slunci a bitku jen z povzdálí sledovala. Chápala bych to u dětí, ale dohadovat se se seniorkou o to, kdo nakrmí lamu, mi přišlo vážně ujetý.

Naštěstí se v blázinci spolu s jarem objevila i další atrakce. Na každém stromě se na provaze houpal jeden pán a připravoval stromy k novému startu. Vojtu tito ořezávači tak zaujali, že jsme je museli jednotlivě podrobně prozkoumat a procházka se nám tak trochu natáhla.

Večer mám rande, tak se těším… a také mi před chvílí přišla od Medvěda zpráva, že už zůstane až do zkoušek. Sice za jeho rozhodnutím stojí asi neradostné zjištění, že jsou lepší cizí problematiční sousedé, než problematiční sousedé z rodinných řad… ale ono je celkem jedno jakej má důvod. Jsem ráda, že tu bude.

3 Comments

  1. Nigerijcova žena napsal:

    já se dnska taky šla pokochat „jarem“…a taky mi náladu zkazily všudepřítomný hovna. Děti hrály hru „Kdo uvidí víc hoven“ a řvaly na celý kolo:“Tady jééé! Tady jsou tři!!!!“ no, bylo to veselý a já jen marně doufala, že se domů vrátíme bez suvenýru, což ale při výskytu 6 hoven na metr čtvereční, je nejspíš nemožný…

    Hele,pokud byla seniorka pacientkou té léčebny, kde stojí farma, musíš jí to prominout…

  2. Sandra napsal:

    Těžko říct, jestli tam patřila, ono se to někdy těžko rozpoznává…Ale přišla z venku, tak nejspíš zatím běhá po svobodě:-)

  3. mura napsal:

    to vis, kun je jednou hribetem, clovek dvakrat ditetem :-)