Jazykové pokroky

Je neuvěřitelné pozorovat jak už ta naše malá hlava má ve všem jasno, například včera si vyprosil jablko, čtyřikrát do něj hlodnul a pak mi ho přinesl vrátit:
„Vojtíšku, copak jsi s tím jablíčkem udělal? Copak jsi zajíc, abys to takhle ohlodal?“
a Vojta se na mne nejdřív pátravě podíval, pak na jablko a pak prohlásil:
„To není mrkev (m´ché)“
prostě jasný, zajíc jí mrkev, tak proč by měl hlodat do jablka, že jo…
také krásně gramaticky tvoří zápor-
prší (pichí)- tam není pichí
Vojta hají- Mojta (nebo Bojta) ají ne
…o tom jak jsme se během posledních tří dnů v duchu postupně stěhovali na tři různá místa už snad ani nemá cenu psát…

Comments are closed.