…jak je mám všechny ráda…

Kamarádka mě tuhle prosila, abych jí napsala něco o tom, jak mě ty moje děti štvou….tak jsem si na ní dneska vzpomněla.
To bylo tak- k obědu jsem naplánovala vepřové po myslivecku a pórkový salát, podle receptu, který jsem neměla vyzkoušený a tudíž bylo trochu sázkou do loterie, jak to dopadne.
Začala jsem vařit v deset, to si zrovna Medvěd přišel uvařit kafe a koukal, jak krájím pórek na kolečka. Pak odešel a čas začal rychle utíkat. Malá začla brečet, že by chtěla nakojit, tak jsem jí kojila a zároveň hypnotizovala slaninu, aby se mi nepřipekla. Do toho přišel Mojta s oznámením, že nočník hraje. Dokojila jsem Váju, odložila do postýlky, šla vylít nočník a mezitím v kuchyni začal šrumec, protože všechno začlo utíkat a připalovat se. Vájinka začala vřískat, že nechce ležet v postýlce a že si ji mám přijít okamžitě vyzvednout. Do toho zvonil telefon- volal Medvěd, že když máme ten pórek, mohla bych udělat pórkovou polívku. „Ok, dám stranou trochu toho pórku na salát,“ říkala jsem si.
To bylo jedenáct a já pomalu litovala, že nemám dvě ruce navíc- Vojtěch mi ochotně nabídl ty svoje a pomalu prozkoumával suroviny na kuchyňské lince. Když dospěl až ke sporáku a snažil se na sebe zvrhnout hrnec plný horké vody, jeho pomoc jsem s díky odmítla a z kuchyně ho vykázala. To se ho zřejmě poněkud dotklo, protože si lehnul před kuchyní na zem, začal ječet a bušit rukama a nohama do podlahy. Snažila jsem se to nevnímat, stejně tak jako jsem už notnou chvíli byla hluchá k stížnostem Vájinky, že si jí ještě pořád nikdo nepřišel vyzvednout a musí ležet v postýlce. Chtěla jsem rychle dodělat alespoň ten salát, abych ho mohla strčit do lednice a neměla tak rozdělaných deset věcí najednou.
Pórek, cibule, vajíčka, zálivka, zamíchat, tak…a sakra, Medvěd chtěl tu pórkovou polívku. Nevadí, bude příště. Salát hotov, ale Vojtěcha není vidět, ani slyšet. Bodejť by bylo, je na výzkumné misi. Hlavu má strčenou v záchodové míse a v ruce třímá štětku.
Lovím dítě z mísy a záchod pro jistotu zamykám zvenčí. Přichází Medvěd- „tak co, už je ta polívka?“ „Hele, polívka nebude, sorry, zapomněla jsem dát ten pórek stranou, byl tu šrumec.“ Medvěd se tváří nasupeně, Vája řve a Mojta visí sklíčeně na klice od záchodu. „Ještě jsem ti kvůli tomu speciálně telefonoval“, vyčítá Medvěd a uprostřed všeho toho bince začne studovat návod k přípravě pytlíkové pórkové polívky…
…takže tak. Nakonec to vepřové po myslivecku nebylo špatné, ale zase nebylo ani výrazně chutnější, než maso s pětiminutovými omáčkami, které vařím běžně…takže příště udělám zase pětiminutovou omáčku a takovéto infarktové dopoledne si s radostí odpustím.

„Ženo, někdo se nám zamkl na záchodě…“ diví se Medvěd… musím končit:-)

Comments are closed.