Dobrodružství

Dva roky je krásný věk, svět se zdá být plný věcí, které jen čekají, až je někdo objeví. Procházky s Vojtíškem jsou zábavné (pokud člověk nikam nespěchá- spěchá-li, je to o nervy.)
„Hele, voda!“ hlásí trpaslík nadšeně každou louži. A do každé se musí šlápnout, a to několikrát. „Cáky, cáky!“ Svět je tak zábavný!
„Vojtíšku, nech tu hlínu, podívej jak máš špinavou rukavici. Fuj!“ „Jééé, fuj“- prohlíží si špinavou rukavici a nadšení nezná mezí. Ale druhá je čistá, tak co s tím? Kde je honem nějaké další bahno?
„Pust, stromečku, pust!“ přetahuje se se stromečkem o větvičku a stromeček ne a ne vyhovět.
A další louže- cáky cáky! Jejda, tahle byla hlubší, než se zdálo. Apaticky sleduji své zabahněné dítě- naštěstí jsme, poučeni z krizového vývoje, nechali vycházkové sváteční obutí a oblečení doma.
„Tam!“ Ukazuje dolů z kopce, kde ještě před pár dny s tátou sáňkovali a kouká po nás, co s tím budeme dělat. Absence sněhu se nejeví dostatečným důvodem, který by měl člověku zabránit řítit se na saních z kopce. „Nemáme sáňky, Vojtíšku, musíme je jít najít.“ „Najít sáňky“ opakuje pidičlověk a rozběhne se k domovu. Tempo mu však vydrží jen k nejbližší kaluži- „jé, hele, voda!“ jásá a dupy dup, nožičky v kdysi čistých botách rozstříkávají bláto na všechny světové strany…
Termín porodu mám za týden, takže se nám to krátí. Kdyby si šlo datum objednat, brala bych víkend (snadno seženeme pro Vojtu hlídání a Medvěd by nemusel rušit žádné jednání) nebo pondělí (02.02.2009 je moc pěkné datum:-)

Hlavně abych nerodila ve středu, to jdu ke kadeřnici, nebo ve čtvrtek, to jsem objednaná na manikůru:-)

Comments are closed.