černoch v pracovně

Dnes mi páni truhláři smontovali knihovní stěnu (kus jí museli uříznout, aby se sem vešla, takže je to vlastně skříň dělaná na míru 2x) a já začla vykládat hromady krabic s knihami. Některé z knížek, které jsem brala do ruky a řadila je na poličky jednu k druhé, se s námi stěhovali už mnohokrát. Úplně živě vidím před očima, jak jsem čekala Vojtíška a balila jsem ty samé kusy do krabic v mém pražském bytečku, aby se se mnou přestěhovaly do Hradce. Nebo jak jsem čekala Valerku a stěhovali jsme se z patra do patra a moře knih jsem pečlivě dělila na ty hodnotné, co budou bydlet v naší nové knihovně (na míru) a na ty druhé, co se postěhují ještě o patro níž, do sklepa, aby pak Medvěd přišel a prohlásil, že žádná z našich knížek není tak málo hodnotná, aby skončila ve sklepě. Nebo jak jsme je teď o víkendu stěhovali zpátky z Hradce do Prahy. ( Nevím proč se pokaždé musíme stěhovat, když jsem těhotná…možná si to s těmi dalšími dětmi ještě rozmyslím:-)

Kromě knížek se s námi také už poněkolikáté stěhují dvě busty.Vojtíšek si jich evidentně všiml dneska poprvé.

„Mami, mami, v pracovně je černoch, pojď se honem podívat, přiběhl za mnou do kuchyně.

Jakej černoch?

Podívej tady! a prstem ukázal na hlavu největšího německého básníka.

Po zjištění, že ne každá černá hlava patří černochovi byl Vojta poměrně zaražený. Jsou to záhady na tom světě, čert aby se v tom vyznal.

(Fotka samozřejmě není naše, jsme bez foťáku, ta naše busta je o dost menší a výrazně otlučenější, jak ji pořád vláčíme po světě.)

One Comment

  1. jana napsal:

    Taky bych ráda některé knihy odstranila z dohledu do krabic… u muže to neprošlo :) .
    Vojta je docela humorné dítě :) )