Časový posun

Náš syn Vojtěch zatím nepochopil princip změny letního času na zimní, takže jak předtím vstával za deset minut šest, což bylo samo o sobě hrozné, teď vstává za deset pět, což je ještě o dost hroznější. Dnes to ovšem vylepšil a vstal už v půl páté. To by člověk nevěřil jak se ten den protáhne, když se musí vstávat takhle brzy, venku je zima a prší a člověk by nejraději prospal celé dopoledne…
Dalším jeho supermanským kouskem je, že si naučil otvírat dveře ven (a my se ještě nenaučili důsledně zamykat) takže například dneska mi donesl pytlík hoven (vlastních), která shromažďujeme za dveřmi, dokud se nenajde nějaký obětavec, který je odnese do popelnice (bydlíme v domku, ne v paneláku a ten obětavec je někdo z nás dvou, ne soused, který už nemohl ten smrad vydržet- to jen, aby nedošlo k mýlce:) a s úsměvem mi ten pytel složil do klína a prohlásil- mami, hamity!- mámo, podívej se, někdo nám došel nakoupit a nechal nám to za dveřma…
Jo, ještě to potrvá, než mu dojde, že ne všechno, co člověk najde za vlastními dveřmi je jásáníhodno.

Včera se mi rozpadla svatební kytice a tak jsem ji vyhodila. Tak jen doufám, že to není nějaké špatné znamení….

Comments are closed.