Blablablablabla o moderní době

„Ty snad nejsi vůbec normální!“ zlobila jsem se v duchu sama nad sebou, když jsem už asi popáté nakukovala do alba svatebních příprav budoucí manželky kluka, se kterým jsem chodila před 10 lety. Sama sebe občas nechápu. Ta svatba by mě vlastně vůbec neměla zajímat- chodili jsme spolu krátce, rozešla jsem se s ním já a nikdy jsem nelitovala. Tak proč jako magor zkoumám jaké bude mít nevěsta, kterou neznám, šaty, boty a jak bude vypadat svatební dort?
Protože facebook. (Na něco se to hodit musí:-)
Tento fenomén nové doby zcela popírá přirozený vývoj lidských vztahů a vztahy, které by jinak byly odsouzeny k zániku se uměle udržují při životě. Například o svých spolužácích z gymplu toho vím za poslední dobu víc, než jsem stihla zjistit za těch spoustu let, co jsme spolu chodili do třídy. Vidím fotky z jejich dovolených, konverzace s jejich kamarády, mám podrobný přehled jakým směrem se jejich život ubírá. Není to jako potkat je jednou za 10 let na třídním srazu.
Své sestřenky a bratránka, které jsem na živo neviděla už drahně let, potkávám na facebooku pravidelně. Stejně tak svého prvního kluka, dalšího kluka, Medvědovu první holku, moji předchůdkyni,…atd.
Na jednu stranu je moc zajímavé vědět ,jak se kdo má, na druhou stranu je to dost nepřirozené. Nejsem psycholog, ale tuhle jsem četla zajímavý článek o tom, jaký význam mají pro člověka třídní srazy. Že takové setkání s lidmi, se kterými byl člověk v kontaktu, když se utvářela jeho osobnost a jeho vnímání sebe sama, je vlastně nastavením zrcadla, ve kterém pak člověk vidí svoje úspěchy a neúspěchy. To je také důvod, proč ženské většinou před třídním srazem hubnou, kupují si nové oblečení a chodí ke kadeřníkovi a proč i můj manžel, kterému jinak houbeles záleží na tom, co si o něm kdo myslí, si před třídním srazem po 10 letech povzdechl, že je škoda, že se nekoná až na konci června- že už mohl být advokátem.
Jenže pak si člověk přidá své spolužáky do přátel na facebooku a rázem je mu toto zrcadlo nastavováno permanentně. A to pak záleží jak si zrovna člověk stojí…pokud například hákuje od rána do večera v práci, která ho nenaplňuje, a vidí, jak jeho bývalí spolužáci, nyní studující VŠ, cestují během roku po světě, sleduje jejich četné fotky z exotických destinací a nakonec mu přijde hromadná pozvánka na promoci, tak to rozhodně na náladě nepřidá.
Na tu onu svatbu mi facebookem přišla pozvánka- poštou do schránky by mi asi v životě nepřišla, protože by vzpomínka na mně byla zahrabaná někde hluboko v paměti. A tak zvažuji, jestli jít, nebo ne. Na jednu stranu jsem zvědavá, na druhou stranu by to té nevěstě asi nemuselo být příjemné. Já bych třeba na své svatbě Medvědovy bývalky nechtěla.

Což mi připomíná, že moje bývalá sokyně v lásce má narozky- asi jí přes facebook pošlu dárek:-)

Comments are closed.