dovolenková

Byli jsme pryč jenom týden a za tu dobu se bratr stal na Matfyzu dvojnásobným bakalářem a ještě k tomu měl obě státnice nechutně za jedna, čímž se ukázalo, že lhal naší dětské paní doktorce, když si u ní byl v 18 vyzvednout kartu a ona se ho ptala- tak co, ještě jsi geniální, nebo už se to srovnalo? a brácha jí tvrdil, že už se to srovnalo. Zároveň se potvrdilo, že je blázen, protože jeden den měl jednu státnici, druhý den v 16 hodin mu začínala druhá a už v 17 hodin musel odjet na letiště, aby stihl letadlo do Norska. Ale to je asi obvyklé, že genialita jde se šílenstvím ruku v ruce:)

Také se nám babička- tchýně znovu provdala, což nám oznámila telefonicky 5 dní poté. Paradoxně se brali zrovna v době, kdy jsme párset metrů od nich balili na dovolenou a večer předtím u nás seděli v obýváku a neřekli nic (jo jo, máme se dobře, spousta práce, jinak dobrý.) Nu, inu, ať si každý dělá co chce, ale doufám, že moji rodinní příslušníci, děti zejména, mi o své svatbě řeknou předem, i kdyby se rozhodli se brát při potápění mezi žraloky nebo se během obřadu nechali vystřelit na Mars.

Takže tak, člověk na chvíli zmizí do lesů a hvozdů a hned je všechno jinak. Ale jinak byla dovolená prima…

a to si troufám tvrdit i přesto, že jsme se celou dobu s Medvědem navzájem prudili tím, že jsme si vysvětlovali,  jak by ten druhý měl podle nás víc to, či ono, abychom  nakonec dospěli k závěru, že se k sobě vůbec nehodíme a neměli jsme se brát, s čímž už se dá teď jen těžko něco dělat.

Kromě toho jsme ale stihli i výletovat. (Fotky bohužel žádné nemám, protože nám někdo v noci po návratu do Prahy roztřískal okénko u auta a foťák nám ukradl.) Viděli jsme Dinopark a Zoo v Plzni, zejména z Dinoparku byli děti našení (a já taky:) Na vodním hradě Švihov jsme se utvrdili v tom, že brát děti na prohlídky je zbytečná ztráta nervů a peněz- Valerína celou dobu docela zlobila, takže jsme se museli střídat v jejím vynášení do jiných místností (paní průvodkyně tedy byla zlatá a dokonce nás nakonec pochválila- to by mě tedy zajímalo co tam má jindy za materiál, mně  přišlo, že jsme jako návštěvníci dost za trest a Medvěd byl z toho zážitku úplně na budku.) A pak tam byla výstava draků a ta byla super  (tedy prý, to už jsem zůstala s Valerínou raději venku).

Vojta to nakonec shrnul, že nejvíc se mu líbili draci a pak taky ten hrad byl moc pěknej, ale jen zvenku, vevnitř prý vůbec…takže příště asi zůstaneme u těch exteriérů

Sraz přívěsů za kolo mi přišel lepší než loni, což bylo možná tím, že tam bylo o 15 vozíčků méně než před rokem ( i tak jich tam bylo 36, což vychází minimálně na 50 dětí) a mělo to takovou komornější atmosféru.

Za ten týden jel 2x Medvěd na kolo sám s dětmi, jednou jsme jeli všichni trasu Borová Lada- Knížecí pláně, kde úžasně vaří (zejména doporučuji tamní specialitu- knedlíky s rumovými pralinkami- labůžo) a bohužel tam má člověk tendenci se šíleně přežrat těsně před výjezdem do hnusného krpálu zvaného Bučina. Na Bučině jsou zbytky státní hranice jako památka na soudruhy. Musim říct, že to na mne dost silně zapůsobilo, je docela rozdíl mezi tím něco takového vidět na obrázku a vidět ve skutečnosti. Dále Prameny Labe- Kvilda- Borová Lada. Je to super trasa, ale říkali jsme si, že příště bude lepší jít pěšky. Na kole je to dost o ničem- až k Pramenům je to brutálně do kopce a 50kilovým vozíčkem se to vyjet nedá (jo, byli i borci, co to vyjeli, ale bylo jich pomálu) a v druhé půlce cesty si člověk ani nešlápne, protože je to pořád z kopce. Ani v jednom případě nemá moc čas se rozhlížet okolo a kochat se.

Jeden den jsme šli na celodenní tůru pěšky, Antýgl- Turnerova chata- Horská Kvilda a zpátky podél Hamerského potoka, celkem tak 15-20 km. Vojtova únava je skutečně zajímavý jev- až k Turnerově chatě šlapal ochotně, protože se těšil na Vydrýska, sotva jsme vykročili od Turnerovky nahoru, tak začal skuhrat, že ho bolí nožičky. Po dalších 4 km výšlapu do kopce jsme se s Medvědem svalili do trávy a Vojtěch, kterého celou cestu nahoru bolely nožičky se na nás povaleče pohrdlivě podíval a prohlásil- tak víte co, já se trochu proběhnu, abych se unavil, a odklusal někam do dáli. I před Horskou Kvildou byl „děsně unaven“, ale když jsem se ho zeptala jestli si tedy sedne s námi, nebo bude hrát na hřišti, bez váhání volil hřiště. (Hotel Rankl, poměrně dobrá jídla- šišky s mákem byly dokonce velmi nadprůměrné- přijatelná cena a  veliké dětské hřiště)

Také jsem po cestě vyfotila co za prasárnu dokážou udělat lesáci v Národním parku při těžbě dřeva. Traktory rozryté turistické cesty, krátery hluboké třeba metr, nebo i víc…fakt nechápu. Bohužel tedy ty fotky nemám, což mě mrzí, protože nevidět to, neuvěřim.

Jeden den jsme si udělali výlet do Sušice, protože Vojta simuloval zánět středního ucha. K doktorovi jsme se přišli propadnout hanbou, protože jsme jednak neměli kartičku zdravotní pojišťovny a druhak se nám Vojta v autě počůral, čehož jsme si ovšem všimli až v ordinaci, když na nás ( a na sestřičku a pana doktora) vystrčil mokrý zadek během výlezu na vyšetřovací křeslo. Fakt trapas. Navíc mu nic nebylo, poté, co vylezl z ordinace prohlásil, že už ho žádné ouško nebolí a že by chtěl zmrzlinu.

V sobotu byl dětský závod na odrážedle a v hodu balónem, Vojta s Valerkou vyhráli druhá a třetí místa, o fotky jsme bohužel také přišli:-( Odpoledne se začlo opékat prase, což byla zábava, která vydržela až do noci. Po setmění se Medvěd s bandou nadšenců vydal na kole na Poledník a když se vrátil zpátky zdravý a živý a nadmíru spokojený se svým adrenalinovým zážitkem, tak jsme se nad prasetem smířili. Ono beztak úvahy o tom, jestli kdybychom se nebrali tak mladí, tak jsme třeba narazili na někoho, s kým by nebylo třeba dělat tolik kompromisů, už jsou při našem očekávaném třetím dítěti dost kontraproduktivní. Holt si člověk jednou vybral, tak musí pracovat s tím materiálem co má… a ono ve finále není tak zle, jen prostě nemáme nejlepší období. A jak se zpívá v jedné písničce od Xindla X- říkáš si, že to blbý období se přežene, a ne že ne, a ne že ne a ne, že nééé. Taky se tam zpívá- když jsi byl malej chtěl jsi bejt velkej, teď se ti to povedlo tak už kurva nelkej, tak  to si taky hodně často zpívám:-)

Po cestě zpátky jsme se potřebovali stavit do Domažlic  a do Písku, což není úplně na jedné čáře do Prahy, ale Medvěd do těch Domažlic potřeboval a já chtěla u Písku navštívit v domově důchodců jednu moji  paní profesorku, které už je 84 let a nedá se spoléhat na to, že budu mít tu samou šanci i za rok. Pak musel Medvěd ještě na otočku do Hradce, domů přijel po půlnoci úplně mrtvej a vykládání auta nechal na ráno…a tak jsme přišli o foťák.

O tomto víkendu bychom se měli pomalu začít nastěhovávat zpátky domů, takže jestli se u toho navzájem nezabijeme, očekávám začátek nějaké nové a lepší éry:)

4 Comments

  1. Sandra napsal:

    Kdo najde v textu nesmysl, má u mne diplom pozorného čtenáře a malý dárek
    (Tedy mám na mysli jeden konkrétní nesmysl, ne že mi napíšete, že píšu samé nesmysly):-)

  2. mura napsal:

    ja bysem vedela :-) celou dobu jsem mela pocit, ze jste v krkonosich a vono to bylo na sumave. zajimavy, ze me zblbly ty prameny, prestoze je zminujes jen jednou a sumavskejch nazvu je tam mraky, ale to mi kupodivu fakt nevadilo :-D

  3. Sandra napsal:

    Bingo! Mně to tedy uhodilo do očí asi až při třetím čtení…ale zase zajet si z Bučiny k Pramenům Labe a zpátky, to jen tak někdo nedá:-)

  4. Sejra napsal:

    Jů, mě to praštilo do nosu hned (a to nemám paměť na zeměpisná místa) Ale protože jsme většinu těch míst, o kterých píšeš letos navštívili, hned se mi rozsvítilo, že labe na šumavě nebrat:-)
    Moc pěkný je to taky podél Roklanského potoka, tam na kole jezdíme i my invalidi:-)