Archive for Únor 2009

Ta holčička s rozštěpem

sestřička: „Vy jste paní Nováková?“
doktorka: “ Ne, to je ten roz….to je takové hloupé, že, říkat Vám maminka od rozštěpu…?!?“
nebo
sestřička přes celou chodbu: „To je pro Medvědovou, to je ten rozštěp…“
takt některých vybraných jedinců, kteří pracují ve zdravotnictví je skutečně neuvěřitelný. Kdybych měla dítě, které by se narodilo bez nohy, tak by zřejmě volali- „jo, Medvědová, to je ta beznohá!
Před dvěmi týdny se nám narodila dcera Vája. A není to žádný „rozštěp“, je to krásná holčička.
„A Vy jste nebyla na žádném ultrazvuku?“
Byla, jenže to nebylo vidět…a já rozhodně nelituji. Co bych si pomohla, kdybych to věděla předem? Stejně bych s tím nic nenadělala, maximálně bych se stresovala, protože bych si to neuměla představit a vyhledávala na netu hrůzné historky o tom, jak s rozštěpy souvisí další a další problémy a koukala na fotky dětí, které mají znetvořený celý obličej… a pokud by se to zjistilo dostatečně včas, tak bych navíc musela čelit nátlaku široké rodiny, že než přivést na svět mrzáka, bylo by lepší si „to“ nechat vzít a zkusit to znovu.
A tak bych se zbytečně připravila o radost…

Co dodat? Snad jen, že obrovský dík patří panu doktoru Borskému, plastickému chirurgovi, který Váju dva dny po narození odoperoval tak, že jsme šli po 10 dnech domů s dítětem, které vypadalo, jako že se škráblo pod nosem, a kterému nebylo zatěžko za námi přijet přes celou Prahu na kontrolu v neděli po poledni…

Poslední bezdětný víkend

Tento víkend byl poněkud atypický v tom, že jsme ho s Medvědem strávili spolu sami. SAMI! Bez dětí. Vojtu si vzala babička a druhý kousek je ještě bezpečně uvnitř. (Pravda, takhle skutečnost trochu omezila náš akční rádius, protože se pohybuji jako tučňák, klátivým krokem pomalu vpřed.) Nicméně- i tak to byl vzrušující zážitek. Šli jsme například do vědecké knihovny a celé dopoledne tam studovali. Nebo jsme si došli do restaurace na oběd a mohli jsme si ho v klidu vychutnat, aniž bychom museli hltat jak šílení, abychom to do sebe stihli nakýblovat dřív, než Mojtovi s námi dojde trpělivost. Nebo jsme se mohli svobodně rozhodnout, jestli máme, či nemáme chuť jít večer do kina. A po obědě jsme si mohli jít lehnout a vstát, až se nám bude chtít, ne až se ozve- mami, mami, táto, tají táto, po´(vstávej, táto, pojď). A na procházce jsme mohli nenuceně konverzovat, aniž bychom věty prokládali zvoláním- Ne, do té louže ne!- a podobně. Navíc bylo skutečně krásně a ve vzduchu bylo cítit jaro. Paráda! (Stejně se mi po tom prďochovi stýskalo)
Dnes ráno už to tak slavné nebylo, protože venku začlo sněžit- jaro, sbohem! a babička volala, ať si pro mládežníka přijedeme, že vstával ve čtvrt na šest a od té doby stojí u dveří a volá- mami, mami!
Když jsme dorazili na místo, Mojta se k nám vrhnul, jako kdyby nás dva měsíce neviděl a my se právě vrátili z cesty kolem světa. A takhle ohromná porce lásky mi připomněla, že mít děti má sice své nevýhody, ale ta kompenzace je obrovská.
Co se našeho druhého kousku týče, tomu se ven nechce, ale bude brzy muset. Na středu ( což je shodou okolností termín Medvědových narozenin) mi stanovili datum vyvolání porodu. Nejsem z té představy úplně hin- trochu mi to připomíná vyvolávání duchů- tam také člověk něco vyvolává a neví, jestli to s ním dobře skončí…ale vzhledem k tomu, že ta naše nejspíš-dcera má už teď 4kg, doktoří se to rozhodli neodkládat. A pokud se skutečně zadaří a prďoch č. 2 se narodí na Medvědovy narozky, bude to příští rok gigantická oslava- Medvědových 30 + Medvíďátkův první rok…

Teamová práce

„Medvěde, mně se dneska nechce vařit, skočíme do obchodu koupit knedlík a uděláme si ho s vajíčkem, ne?“
„Ne, uděláme si brambory v troubě s mrkví a celerové placičky…já to klidně udělám.“
…tak fajn…a když se přiblížil čas oběda:
„Pomůžeš mi vařit?“
„Jo, co mám dělat?“
„Tady oškrabej mrkev, tady je celer, brambory už jsou v troubě…takže já jdu nahoru a přijdu za půl hodiny.“
„Takže ty přijdeš za půl hodiny a já to tu mám mezitím všechno připravit, jo?“
„No, to je ta teamová práce, ne?“
…a tak jsme se o práci spravedlivě rozdělili a bylo to dobré…ale příště si dojdu pro ten knedlík:-)

Jinak pořád nic- zajímalo by mne, jestli dneska večer stihnu Roming…bohužel asi jo, občas mě někde něco píchne, ale jinak se nic zvláštního neděje. 01.02. je datum, které by se nám hodilo do sbírky (Vojta je 20.01.:-)