Archive for Leden 2009

Dobrodružství

Dva roky je krásný věk, svět se zdá být plný věcí, které jen čekají, až je někdo objeví. Procházky s Vojtíškem jsou zábavné (pokud člověk nikam nespěchá- spěchá-li, je to o nervy.)
„Hele, voda!“ hlásí trpaslík nadšeně každou louži. A do každé se musí šlápnout, a to několikrát. „Cáky, cáky!“ Svět je tak zábavný!
„Vojtíšku, nech tu hlínu, podívej jak máš špinavou rukavici. Fuj!“ „Jééé, fuj“- prohlíží si špinavou rukavici a nadšení nezná mezí. Ale druhá je čistá, tak co s tím? Kde je honem nějaké další bahno?
„Pust, stromečku, pust!“ přetahuje se se stromečkem o větvičku a stromeček ne a ne vyhovět.
A další louže- cáky cáky! Jejda, tahle byla hlubší, než se zdálo. Apaticky sleduji své zabahněné dítě- naštěstí jsme, poučeni z krizového vývoje, nechali vycházkové sváteční obutí a oblečení doma.
„Tam!“ Ukazuje dolů z kopce, kde ještě před pár dny s tátou sáňkovali a kouká po nás, co s tím budeme dělat. Absence sněhu se nejeví dostatečným důvodem, který by měl člověku zabránit řítit se na saních z kopce. „Nemáme sáňky, Vojtíšku, musíme je jít najít.“ „Najít sáňky“ opakuje pidičlověk a rozběhne se k domovu. Tempo mu však vydrží jen k nejbližší kaluži- „jé, hele, voda!“ jásá a dupy dup, nožičky v kdysi čistých botách rozstříkávají bláto na všechny světové strany…
Termín porodu mám za týden, takže se nám to krátí. Kdyby si šlo datum objednat, brala bych víkend (snadno seženeme pro Vojtu hlídání a Medvěd by nemusel rušit žádné jednání) nebo pondělí (02.02.2009 je moc pěkné datum:-)

Hlavně abych nerodila ve středu, to jdu ke kadeřnici, nebo ve čtvrtek, to jsem objednaná na manikůru:-)

Hromskej den

Dneska zbourali rozpadlou roubenku, která stála na místě našeho budoucího bydlení. Hurá, konečně se to někam hýbe. Vojtu proces bourání vyloženě bavil- práci bagru pozoroval tak zaujatě, že dokonce zapomněl usnout.
To je dnes ale prozatím jediná dobrá zpráva, jinak nám ten den nezačal příliš šťastně- Medvěd zapomněl, že naše podnájemnice jde na noční a opevnil nás tu jak v nedobytné pevnosti- zamčeno, klíče v zámku, vypnutý zvonek…takže chudák holčina po ránu mrzla hodinu venku, než se vzbudil Vojta a my si na ní vzpomněli.
Pak jsem šla nakupovat a stalo se mi to, co už nejmíň 15 let ne- neměla jsem na zaplacení. Myslela jsem, že mám v peněžence něco okolo 2000kaček a vylovila jsem jen 216 korun. Chybělo mi 10Kč, tak jsem se ptala jestli bych nemohla platit kartou…jenže to už nešlo a tak mi to paní pokladní odpustila. Tyhle situace já vyloženě miluju! Když jsem vylezla před obchod a uklidnila se, tak jsem v kapse našla ještě pár drobných a mohla dluh splatit rovnou. Přesto mi vrtalo hlavou jak je možné, že jsem utratila tolik peněz, když jsem v úterý rozměňovala 2 litry a od té doby kupovala jen toaleťák a čokoládu. Tak jsem se ptala Medvěda jestli si nebral nějaké peníze a on hned začal přemýšlet, kdo mě mohl okrást. Naštěstí už stál mezi dveřmi, takže než jsme se dobrali k tomu, že to určitě musela být chudák ta holčina, co jsme ji nechali přes noc venku, tak odjel. Peníze jsem pak samozřejmě našla, jak už to tak bývá…
Tak doufám, že ten den blbec se bude týkat jen podobných maličkostí, nad kterými člověk mávne rukou, nebo se dodatečně zasměje…protože jinak je napříklade dneska moje máma na operaci a pořád nemám žádné zprávy. Zajímalo by mne, kdyby se něco podělalo, jak dlouho by se to všichni ti moji rodinní příslušníci pokoušeli přede mnou tajit…

Ještě ne

tak dobrý, dnes v noci jsem ještě neporodila…
Termín mám sice až za tři týdny, ale doktorka se tváří, že budu rodit každou chvíli. Naše momentání situace je taková, že Medvěd lehce naboural naše auto, čímž ho dočasně vyřadil z provozu, venku sněží jak o život, silnice nejsou protáhnuty, Medvěd byl na noc v Praze, já nemůžu najít oddací list a mám ještě pár restů, ktečré bych potřebovala do porodu stihnout…takže bych ještě tak týden potřebovala. (Jo, také má Vojta příští úterý narozeniny, tak bych u toho ráda byla.)

Včera večer jsem si dala výjimečně kafe, takže je mi mírně nevolno, ale zase jsem taková naspeedovaná, že bych toho mohla dneska hodně stihnout…