Archive for Říjen 2008

Při pátku

blondýnka stojí před zrcadlem, hladí si svoje velké krásné těhotenské bříško a povídá si : „Snad to bude moje!“

No, blondýnka nejsem, ale když jsem včera koukala na svého potomka, který soustředěně sledoval krtečka v televizi, viděla ten jeho kulatý obličej, blonďatou hřívu, modré oči… a ani kousek ze mne, tak jsem si říkala- ty kluku, kdybych si nepamatovala jak jsem skoro před dvěma lety úpěla na porodním sále, vůbec bych nevěřila, že jsi můj.
Jinak drahoušek se nám od včera zázračně uzdravil- bez prášků, sám od sebe si srazil teplotu z 39,5 na 36,5 a už zase řádí jak tajfun. Trochu jsme s Medvědem litovali, když nás opět přišel vzbudit před pátou- aspoň jednou týdně by si takovou malou teplotku mohl střihnout, abychom se mohli dospat:-)
Včera jsem definitivně (doufám, že už definitivně) rozsekla dilema, jestli pořídit stupátko za kočárek, nebo sourozenecký kočár. Investuji do kočárku- ze stupátka by mi Vojtěch neustále utíkal a já nemám nervy ho honit po okolí, až budu někam spěchat a on se zrovna bude chtít hrabat ve spadeném listí, nebo přerovnávat kamínky z jednoho konce chodníku na druhý…
Teď jen přemluvit Medvěda, aby mě odvezl do Kolína, kde je největší výběr dvojčecích kočárků přímo na prodejně- snad to do porodu stihnem, ačkoliv to není úplně jisté. Včera jsem po něm chtěla brambory k obědu a přivezl mi je v devět večer…

Teplota

Dneska se Vojta probudil s teplotou- poznalo se to podle toho, že místo v půl páté vstával v půl osmé. Také je mnohem přítulnější, klidnější, vydrží třeba sedět na klíně a posouchat pohádku, o čemž si jinak můžu nechat jen zdát…zkrátka je to hnusný, skoro se to stydím napsat, ale čas od času taková teplota není vůbec k zahození…

Časový posun

Náš syn Vojtěch zatím nepochopil princip změny letního času na zimní, takže jak předtím vstával za deset minut šest, což bylo samo o sobě hrozné, teď vstává za deset pět, což je ještě o dost hroznější. Dnes to ovšem vylepšil a vstal už v půl páté. To by člověk nevěřil jak se ten den protáhne, když se musí vstávat takhle brzy, venku je zima a prší a člověk by nejraději prospal celé dopoledne…
Dalším jeho supermanským kouskem je, že si naučil otvírat dveře ven (a my se ještě nenaučili důsledně zamykat) takže například dneska mi donesl pytlík hoven (vlastních), která shromažďujeme za dveřmi, dokud se nenajde nějaký obětavec, který je odnese do popelnice (bydlíme v domku, ne v paneláku a ten obětavec je někdo z nás dvou, ne soused, který už nemohl ten smrad vydržet- to jen, aby nedošlo k mýlce:) a s úsměvem mi ten pytel složil do klína a prohlásil- mami, hamity!- mámo, podívej se, někdo nám došel nakoupit a nechal nám to za dveřma…
Jo, ještě to potrvá, než mu dojde, že ne všechno, co člověk najde za vlastními dveřmi je jásáníhodno.

Včera se mi rozpadla svatební kytice a tak jsem ji vyhodila. Tak jen doufám, že to není nějaké špatné znamení….

Zážitky posledních pár dní

„Máš sbalenou s sebou tu knížku?“ ptala jsem se před odjezdem do Prahy už asi po sedmé. „Jo, mám ji,“ potvrdil Medvěd, že knížku o které jsme si chtěli s tátou popovídat, nezapomněl.
„Tak kde je?“ ptala jsem se o několik hodin později, když na ni večer přišla řeč. „No….já ji asi nevzal…“ hrabal se Medvěd v batohu. Ehuch, co na to říci.
O tři dny později jsme dorazili domů, nalepili oba v tu samou chvíli hlavu na přední sklo a koukali na knížku, která na nás čekala na zemi u vjezdu do garáže. „Vidíš, já ti říkal, že jsem ji nezapomněl sbalit,“ zaradoval se Medvěd upřímně.
Jsou holt tací, kterým stačí ke štěstí málo….:-)
Jinak léto už je asi definitivně v háji. V neděli jsme byli na výletě na Jiráskově boudě, kdesi u Náchoda. Byl to trochu atypický výlet, protože nejdřív jsme jeli hodinu tam, pak jsme došli asi kilometr a půl k té boudě, tam jsme se najedli…a pak jeli zase hodinu zpátky domů. Ne, trochu přeháním- ještě jsme na Jiráskově boudě vystoupali na rozhlednu, kde jsme zjistili, že je šílená mlha a zima a že není vůbec nic vidět. Ale Vojtovi se nahoře líbilo- mlha ho rozhodně nemrzela, protože mohl obíhat kolem dokola rozhledny a pokaždé, když doběhl kolečko, tak na nás vybafnul a hrozně se rozchechtal.

Jsou holt tací, kterým stačí ke štěstí málo…:-)