Archive for Červen 2008

O manželství a jiných srandách

Medvěd pracoval vždycky půl týdne v Praze a půl týdne doma. Až do teď, od července bude pracovat doma skoro pořád a bude odjíždět jen na jeden den v týdnu. Nejsem si úplně jistá, jestli se na tuto změnu těším. Ze začátku, když odjížděl a já usínala sama v té naší velikánské prázdné posteli, tak mi bývalo smutno. O to víc, že Medvěd přespává u mých rodičů a já věděla, že zatímco já byla doma sama, tak oni si otevřeli vínko a strávili večer v dobré společnosti. Pak jsem si ale zvykla a naopak mě začlo těšit, že mám večery pro sebe ( a můžu koukat třeba na blbej seriál, aniž by mi někdo říkal- jéžiš, to je ale blbost, jak na to můžeš koukat!- apod.)

Další věc je, že Medvěd si ve své managerské funkci rozvinul své přirozené managerské schopnosti.

(Které ostatně mají v rodině už od narození- malá odbočka- předevčírem jsem své malé švagrové, dvouleté Medvědově sestře, utírala houpačku a ona stála u mne a dirigovala mě- tady utřít, tady, eště tady, Sandro, tady utřít…tak jsem jí říkala- broučku, kdybys mi tolik neradila, tak by mi to utírání šlo o dost hůř. A slyšel mě starej Medvěd a říká- no jo, to si zvykej, je to Medvědová. Takže tak.)

No a tak mi dělá ředitele doma. Jeden příklad za všechny. V neděli jsem vařila, Medvěd mi stál za zády a říkal mi- proč děláš tohle tak a tohle tak. Udělej to jinak. Občas byly jeho připomínky oprávněné, například kdybych přemýšlela, tak by mě napadlo, že brambory se vaří dýl než se smaží rybí prsty a proto není úplně dobré začít smažením, občas mě prudil kvůli blbostem… nicméně mě poněkud deptalo jak mi koukal pod prsty a dirigoval mě, tak jsem mu s tím třískla, ať si to dodělá sám, že pak umeju nádobí.

Nejkouzelnější na tom ale je, že jak já jsem blbá kuchařka, tak Medvěd je na tom úplně stejně bídně, takže když jsem se trochu uklidnila a vrátila do kuchyně, tak jsem zjistila, že Medvěd „smaží“ další várku rybích prstů na jedničku. A tak míslo křupavé kůrčičky se na nich vytvořila taková rozčvaňhaná hmota.

Po obědě jsem si šli lehnout a když jsem přišla do kuchyně, tak jsem zjistila, že Medvěd nevypnul sporák. Naštěstí do té špinavé pánvičky alespoň nalil vodu, jinak jsme vyhořeli. Tak jsem mu řekla, že si tam čtyři hodny ohříval špinavou vodu a on mi na to řekl, že dobře, že té pánvičce nebyla zima.

Mno, abych to shrnula, tak jsme na tom oba dva stejně bídně…ale jen jeden z nás má potřebu toho druhého poučit jak se to má dělat správně.

A tak se docela děsim chvíle, kdy tu budeme pořád spolu. Doufám, že se nesežereme.

Včera jsem viděla na poště starší manželský pár a ten dědeček pořád péroval tu babičku (nahlas, na celou poštu): „to jsi udělala blbě, já se na to nemůžu dívat, říkal jsem ti, že to máš dělat jinak, no to je hrůza s tebou,…“ tak jsem je tak poslouchala a říkala si, že tohle je moje budoucnost. Pokud se spolu s Medvědem dožijeme té sedmdesátky, a nezabijeme se, ani nerozvedeme, tak přesně takhle jednou budeme vypadat…

Tak mě ten k****n zase vyhodil

a tentokrát zcela nespravedlivě. Dva předměty jsem měla OK a u třetího jsem věděla dvě otázky ze tří tak napůl a třetí jsem mu začala povídat a on prý: ne, tak to není. Tak mě úplně znejistil. Po zkoušce jsem se dívala do knížky a zjistila jsem, že jsem měla pravdu. Šla jsem za ním a on mi na to řekl, že to je sice hezký, že to tak je v knížce, ale že on to přednášel jinak, takže sorráč.

A tak jdu v září znovu. To zas bude léto. Chudák Vojta. A chudák mimi. A chudák Medvěd. A hlavně chudák JÁ!

Debil!

V hlavě plno

Ve své hlavě nosím spousty, spíš méně než více, užitečných dat. Narozeniny a svátky kamarádů, i těch, které jsem už roky neviděla, čísla pevných linek, která už byla dávno přečíslována, či zrušena, nebo třeba dny kdy s Medvědem slavíme výročí něčeho. První kontakt, první setkání, první pusa, první sex, žádost o ruku, první početí, stěhování, seznámení našich rodičů, svatba, druhé početí… (Medvěd si pamatuje, že mám narozeniny „někdy v červnu“, seznámili jsme se „někdy na podzim“ a svatba byla „loni v létě.“)

Bohužel pro tuto spoustu informací se mi již do hlavy nevejdou žádné další, takže sice vím, že je to přesně dva roky a tři dny, co jsem se sem přistěhovala, ale nevím co to jsou nomi sovrabbondanti- a tak k těm státnicím pojedu ve čtvrtek asi zase zbytečně.