Archive for Listopad 2007

Stěhování

Domnívám se, na základě událostí minulých pár týdnů, že ten, kdo prohlásil, že je lepší vyhořet, nežli se stěhovat, neměl na mysli pouze to, že je odporné balit talíře a skleničky do krabic a ucpávat je novinami. Ten kdo vyhoří je totiž postaven před hotovou věc a tak je ušetřen toho zničujícího kroku, který se nazývá rozhodování.

Byli jsme jen krůček od podpisu kupní smlouvy na vybraný pozemek u Prahy, když tchán při nedělní procházce lesem nadhodil- „tento pozemek je na prodej a mám číslo na toho chlapa, co to prodává, nechcete mu zavolat?“

Zavolali jsme a zjistili, že cena je odpovídající, nicméně přijatelná…a červíček pochybností začal hlodat. Je jasný, že takovéto kouzelné místo s geniem loci v tom správném směru od Prahy, přijatelné vzdálenostně i finančně, neseženeme… A tak jsme počítali a počítali, plusy i mínusy bydlení v Hradci, či bydlení v Praze. A vyšel nám z toho Hradec. A tak jsme se začali těšit.

Pánovi jsem původně volala já a představila se svým dívčím jménem. Byl v pohodě a říkal, že na to sice má zájemce, který ale není ochoten dát více než tolik a tolik a že by nám to za tolik a tolik prodal. Že se mu zatím nikdo jiný neozval. Že patřím do Medvědovic rodiny se nám podařilo zatlouct jen do chvíle, kdy jsme se s pánem setkali face to face. „Nejste vy ten Medvěd tady od pana Medvěda? No já si říkal, to jméno a ta podoba…“ ale zatím dobrý, s pánem jsme se dohodli, že to v pátek podepíšeme, hned jak se Medvěd vrátí z Prahy. Těšili jsme se, že to koupíme, oplotíme, dáme tam hned psinu, která nám to tam bude hlídat (od našeho domu je to busem tři minuty a 20 minut procházkou lesem) a budeme si to pomalu stavět jak nám budou přibývat peníze.

Den na to mi chlap ráno volal, že má dalšího zájemce, který dá o 150 tisíc víc a co my na to. Tak jsme přemýšleli, přemýšleli… a vymysleli, že na to bychom ještě měli a že by to stálo i za ty prachy. …a dnes už je to o čtvrt milionu víc, než byla původní požadovaná cena.

Tak nic, na to už nemáme a ta cena se tím pádem stala naprosto přemrštěnou. Nechce se nám věřit, že když to prodává půl roku a má na to dva zájemce (my jsme ti druzí, jak mi řekl do telefonu, dokud ještě netušil, že jsem Medvědová) že by se mu od neděle odzvali další dva zájemci, kteří si mýrnix týrnix vyšroubují cenu na částku, která absolutně neodpovídá dané lokalitě. Spíš uvažuje stylem- „starej Medvěd má prachů dost, tak mu nic neudělá, když nějakej ten čtvrtmilionek pustí, mladý vo to stáli…“ Jenže to se chlapec přepočítal- ty peníze půjdou totiž z naší kapsy a do té je zatraceně hluboko. Škoda, byl to opravdu krásný pozemek!

Takže nic, zase je v kurzu varianta Praha- tento týden je to už asi po páté, co jsem se přestěhovala z Prahy do Hradce a zase zpátky…už to stěhování začíná být poněkud vyčerpávající, už bych si přála někde zakořenit. Ať už to bude kdekoliv!