Archive for Říjen 2007

Na návštěvě u rodičů

Vždycky když přijedeme k našim, tak si přestanu připadat jako dospělá osoba- dýchne na mne kus mého dětství a mládí…např. včera jsem jela v metru na eskalátorech a najednou jsem zahlédla JEHO- idola mých gymnazijních let.

Tenkrát se samozřejmě jednalo o lásku čistě platonickou, protože drobný věkový rozdíl z nás nevytvořil dvojici muž- žena, nýbrž muž- tele, což mi nedávalo moc šancí uspět. Jenže na svou šanci si každý musí počkat. Pár let poté, co jsem odmaturovala a o NĚM slyšela jen kusé zprávy z doslechu jsem na něj narazila v metru. A to doslova. V tu úplně nejblbější chvíli, kdy jsem spěchala pozdě do práce a naskočila jsem do zavírajících se dveří, neupravená, rozcuchaná, jsem mu vlítla přímo do náručí. Nějak to zřejmě zapůsobilo, protože mě pozval na rande. Věděla jsem, že to nemůže být náhoda, že to osud to takhle zařídil, že jsme se znovu potkali, abychom se nadále ubírali cestou života ruku v ruce… a tak jsem se- tentokrát už upravená, učesaná a vyzbrojená sebedůvěrou ve svůj ženský šarm- dostavila na to rande. Nechci si fandit, ale myslím, že jsem tenkrát byla okouzlující a vtipná (to jsem zřejmě byla na svém historickém maximu své okouzlujícnosti a vtipnosti) a rande spělo k slibnému závěru…

po cestě ke mně domů mi sdělil, že ale bude muset spěchat, protože má doma manželku a týden staré dítě…  a tak jsem přišla o iluze.

…tři měsíce na to jsem začla chodit s Medvědem.

…tak jsem se včera na těch eskalátorech sehla a zavazovala si tkaničku tak dlouho, než mi nezmizel z očí.

Včera jsme byli s Medvědem v divadle a Medvěd na mne koukal a říkal- „vůbec nevypadáš jako manželka a matka!“ (Jo, jsem tak mladá a krásná…atd.) A jak tedy vypadám? povzbudila jsem ho, aby svůj kompliment dokončil. „V té čepici…jako skříteček.“

Domácí práce

„Řekni, Medvěde, když jsi byl malý, musel jsi doma něco dělat, nebo za vás všechno dělala mamka?“
„To víš, že jsem musel pomáhat….“
„Jo? A co? jsi dělal?“
„Vynášel jsem koše a čistil jsem si zuby.“

kolik postelí se vejde do 2+1?

Tak jsme včera volali pánovi, co bydlí v tom bytě, co ho chceme prodat. „Dobrý den, myslíte, že bychom se mohli někdy tento týden stavit si nafotit pár fotek z bytu? Víte, budeme ho prodávat… nebo jestli by se Vám více hodilo, že byste nám to nafotil Vy a poslal, to bychom tam ani nemuseli jezdit.“ Chlap se začal ošívat a vytáčet a pak z něj vypadlo, že to asi nepůjde nafotit, protože tam jsou všude postele…
Nechápu, jak může být byt 2+1, ve kterým má bydlet pán se svoji partnerkou, zastavěný postelema do té míry, že tam nejde udělat pár fotek…. Tuším, že je něco shnilého ve státě Dánském.

Vojto, nepij, nepij, nepij!

Medvěd má nějakou fanynku, která mu pod záminkou pracovních hovorů volává domů a říká mu zlatíčko, broučku, lumpíku…vzhledem k tomu, že mi to Medvěd sám nahlásil, tak zůstávám zatím docela v klidu, až se tímhle chlubit nebude, půjde do tuhýho:-) No, do tuhýho asi ne, protože Slečna Bááájo (dle zakončení pracovního e-mailu pozdravem ´měj se bááájo´) má malá prsátka, což ji, podle Medvědových kriterií předem vyřazuje ze hry:-)
Dneska ale Medvěd přišel s tím, že by stejně takovou druhou hodnou ženskou jako jsem já nenašel…k tomuto poznání ho dovedl fakt, že jsem nekomentovala stav do kterého se dokázal dostat během 4 hodin, co jsem ho nechala bez dozoru na oslavě narozenin jednoho obchodního partnera (já odcházela v 11, on přišel o půl čtvrté ráno) To ani nemělo smysl komentovat, protože vytrestal sám sebe, já nebyla ten, kdo prozvracel celý den… Vojtíškovi pak, když se trochu dal do kupy, udělil cennou otcovskou radu do života- Vojto, nepij, nepij, nepij!
Vojta ovšem mít asi problémy s alkoholem nebude, protože ten si frčí na mlíku:-) Předevčírem se mu prořezaly další dva zuby, (celkem už má 4) a ráda bych začala přemýšlet o tom, že ho co nejdříve odstavim ( když nemá zrovna hlad, tak si mě jen tak lehce okusuje a občas to připomíná rafinovaný způsob čínského mučení) ale potíž je v tom, že ten prevít (lumpík po tatínkovi:-) nechce nic jíst, takže je ve svých devíti měsících plně kojené dítě. Doufám, že nedopadneme jak ty postavičky z Little Britain, kde si chlap přivede domů svou nastávající a zatímco sedí v obýváku na gauči, řekne své matce, že má hlad, ta vytáhne prso a před nestíhajícím pohledem své budoucí snachy ho nakojí…
Přišel mi dopis z VŠ, že jim mám uhradit 12 tisíc za semestr, který studuji navíc. Odvolala jsem se, že mám přerušené studium….tak mi napsali, že mám zaplatit alespoň 4000 za ČERVENEC a SRPEN. Tak jsem se docela naštvala- za co chtějí ty peníze? Za prázdniny? A nepatří náhodou prázdniny k uplynulému školnímu roku? Vždyť i potvrzení o studiu se vydávají od září do srpna… ale proti tomuto rozhodnutí už není odvolání, takže jsem vysolila 4 litry. Nejvíc mě štve, že zbytečně, protože kdybych to tušila, mohla jsem přerušit ne od září, ale od června, beztak jsem měla všechny zkoušky hotové. Navíc budou chtít ještě 2000 za leden, až znovu nastoupím ke studiu…ale tak to beru, to je zase moje blbost, že studuju 120 let a zatímco moji spolužáci se propracovali k titulu, já si jezdila po světě a pořizovala potomstvo…a za každou srandu se platí.