Archive for Srpen 2007

Dovolená

Zítra vyrážíme do Itálie a pak trajektem do Chorvatska…takže příští tři týdny o mně neuslyšíte:-)
Prázdninám třikrát hurá!!!

Vojta potřebuje pas, aneb setkání s úředníky II

V půlce září se chystáme na dovolenou do Chorvatska a do Itálie, tak už to vyřizování Vojtíškova pasu nebylo kam odsunout.
Dorazili jsme na magistrát, nechali Vojtu vyfotit (je docela náročné přimět malé mimino, aby se dívalo zrovna na paní fotografku, jak předpis káže, když je v místnosti všechno zajímavější než paní fotografka:)
a zatímco jsem s Vojtou čekala na výsledek naší snahy, Medvěd šel nahoru vymáčknout číslo. Vrátil se za chvíli, zpruzen, že osvědčení o tom, že je Vojta občanem ČR se vydává na krajském úřadu a proto musíme na krajský úřad. (Bůhví, proč takový údaj nemůže být v rodném listu!)
Dojeli jsme na krajský úřad, tam nám paní osvědčení vytiskla, nechala mi ho podepsat, ale pak nám ho odmítla vydat, dokud si nás pořádně neprověří. „Vaši rodiče jsou hlášeni v tomto kraji?“ „Medvědovi ano, moji ne.“ „Tak se podíváme na Medvědovi …jéje, Vaši rodiče jsou bohužel příliš mladí, narodili se v roce 57 a já se potřebuji dostat před rok 53, tak se podíváme na Vaše prarodiče…a ti, koukám, už v tomto kraji hlášení nejsou…no tak to já Vám to osvědčení dát nemůžu, to já nedřív budu muset napsat na ty příslušné úřady, kam spadají Vaši prarodiče.“
„A to je, sakra, podle kterýho paragrafu?“ osopil se na ni Medvěd neuctivě. „Proč nestačí naše občanské průkazy, kde stojí, že my oba jsme občané ČR?“ „No to nestačí, to nám chodí na kontroly z magistrátu, víte, to nejde takhle jednoduše…“ Tak jsme paní opustili a já vlekla soptícího Medvěda k autu. Taky jsem to pak slízla za všechny možné i nemožné úředníky, co jich po světě razítkuje- „už nikdy se mě nesnaž na úřadě umlčet, když chci vědět podle kterého zákona se ty osoby řídí- já mám právo se na to zeptat a ony mi musí odpovědět… kolikrát pak zjistíš, že to nikde v zákoně není a že tě jen zbytečně buzerujou…“
„No ono je sice nakrásně možný, že máš pravdu, ale ta ženská sedí na tom osvědčení a my ten pas potřebujeme vyřídit rychle- a ona do toho Liberce může poslat ten dotaz mailem, nebo faxem a můžeme to mít zítra, nebo to pošle poštou a budeme to mít za dva týdny, tak mi nepřijde moudré se na ni durdit…“
…a tak jsme se kvůli úředníkům ještě pohádali.
„Hele, a co bude, až zjistí, že moji prarodiče mají polské a tvoji německé občanství? To jako Vojtovi to osvědčení nedají?“
„Já nevim“ přiznal Medvěd schlíple. Nějak jsme tomu nerozuměli…a tak jsme čekali. Té paní na kraji se musí přiznat, že přestože na ni byl Medvěd protivnej, tak se zasnažila a druhý den mi volala, že to tam máme k vyzvednutí. A že se pro to má stavit Medvěd osobně, že mu vytiskla kus z toho zákona, podle kterého se řídí, aby viděl, že si to nevymýšlí. Medvěd naklusal a dorazil domů i s osvědčením. Koukni na to, strčil mi do rukou ty papíry, co nám měly vysvětlit tu záhadu s rokem 53 a dokazováním -jak za války x generací pozpátku -kdo jsou naši předkové. Tak jsem si to prostudovala a dodnes je mi záhadou podle čeho se ta dobrá duše řídí, protože v tom zákoně je hned zezačátku uvedeno, že dítě se stává občanem ČR jsou- li jeho rodiče občané ČR. Dále to mluví o různých výjimkách, jako jsou cizinci, bezdomovci, občané ČR žijící trvale v cizině, atd….ale o roku 53 tam není ani zmínka.
No jo, no, tak má Vojta zažádáno o pas- vyšlo nás to na 300Kč (i s fotografem), pas mu platí ROK. Já si při té příležitosti také zažádala o nový pas, protože nové jméno = nový pas. Mě to vyšlo na 600Kč (bez fotografa), takže ta naše dovolená začíná být pěkně drahá.
A to ještě doufám, že odjedem, protože mě opět sklátila ta samá choroba, jako před týdnem. Tentokrát mě přijela ošetřovat maminka a ta tvrdí, že žádná střevní chřipka nepřijde v té samé podobě dva týdny po sobě, že to virová onemocnění nemají ve zvyku…a tipuje to na žlučník. Převezli mě dneska do Prahy (už se mi udělalo líp, minulé tři dny jsem myslela, že bídně pojdu) a odpoledne jdeme k nějakému jinému doktorovi, než k tomu, co mi před 14 dny řekl, že mi předepsal léky, u kterých neví jestli se slučují s kojením a jestli ne, tak že mi nemá jak pomoct, když odmítám jeho optimální léčbu. Tak doufám, že se máti spletla- představa, že už si nemám řízeček s bramborovým salátem, křupavou kůžičku z grilovaného kuřete, dortíček, dva, tři…chjo!

Ale ty jsi holka!

Minulý týden onemocněla v pražské Zoo gorilí matka a starost o mládě převzaly ostatní samice z gorilí rodinky. Minulý týden jsem onemocněla i já a zachovala jsem se podobně- povolala jsem své kamarádky z Prahy, aby se o mé mládě přijely postarat. Už od pondělí mi bylo pěkně blbě, v úterý se mi začínalo zatmívat před očima, když jsem Vojtu přebalovala a říkala jsem si, že to je fakt průšvih, protože když sebou teď fláknu o zem, tak Vojta spadne z přebalováku. A tak Medvěd zůstal ve středu doma a já šla k praktickému lékaři- vždycky jsem tady na lékaře v první linii pohlížela trochu s despektem, protože mi přijde, že to jsou takoví ti méně nadaní, ti, kterým ta medicína nikdy moc nešla a tak na ně vyzbylo vypisování neschopenek v Bezdíkově… on totiž když někdo může být špičkovým chirurgem, tak se těžko spokojí s udělejte ááá a nádech a výdech…ale třeba se mýlím. Každopádně jsem minulou středu u praktického lékaře skončila, protože jsem měla moc různých komplikací na to, abych se vydala do nemocnice na nějaké specializované pracoviště. (nehledě na to, že tam by mě určitě poslali pro nějaké doporučeníčko…tam si taky bez doporučeníček nikdo ani neuprdne) Doktorka dělá od sedmi, ale v sedm již bylo v čekárně 12 důchodců. No potěš, řekla jsem si a posadila se do fronty. Bylo mi blbě jak alíkovi. Pak jsem na to ovšem vyzrála, protože jsem sebou v té čekárně švihla a tak jsem předběhla všech 11 čekajících… a sanitkou jsem byla převezena do nemocnice na internu i s doporučeníčkem. Tam mi dali infuzi, (píchala mi to tam nějaká medička a vždycky si ohmatala žílu, pak to zabodla někam vedle, prohlásila že to neteče, zakvedlala tou jehlou na všechny strany, jestli přeci jen něco…a když nic nevyteklo, tak řekla, že vyzkouší druhou ruku…a pak zas tu první ruku…a pak se nade mnou sestřička smilovala, poslala slečnu pro něco, napíchla mi to a omluvila se mi, že chápe, že je to hrůza, ale že z té slečny bude paní doktorka a ona jí nemůže nic říct… no, jsem ráda, že si na mne slečna nezkoušela třeba operaci slepého střeva) nechali si mě tam pár hodin a pak mě pustili domů, že prý budou malovat, takže si tam nechávají jen ty nejnutnější případy.

Zatímco na mne Medvěd čekal, šel se s Vojtou podívat za mámou, která tam ve fakultce dělá…a ta mu řekla, že vypadá hrozně a že bychom se o sebe měli oba lépe starat. Medvěd s ní svižně dohodl, že si vezme dovolenou a bude mi dělat další 4 dny společnost, zatímco on se švárou pojedou do Němec. Pak se tam za ním stavil jeho táta, který odjížděl s rodinou na tři týdny do Francie, a řekl mu, že vypadá hrozně a že já bych se měla také líp oblíkat, nebo si on v Praze najde brzy nějakou lépe oblečenou milenku. Když mi to pak Medvěd tlumočil, zatímco mi donesl Vojtu na kojení, tak jsem úplně juchala blahem. Tolik radosti najednou!

4 dny sama s tchýní doma, v tomhle stavu a v tom stavu, v jakém se nacházela moje domácnost…těpic! A tak mi přijela od středy do pátku jedna kamarádka, od pátku do neděle další dvě kamarádky a v neděli přijel můj táta. Aspoň jsem na to nebyla sama…ikdyž….v pátek ráno Medvěd odjížděl a na poslední chvíli běhal po bytě, přemýšlel, co si tak vzít s sebou a bručel jak naštvanej medvěd. Do toho se od vedle ozývala tchýně- „tady pod tou postelí máte ale strašnej bordel!“ Já si říkala- „bože, za co můžu!“ A kámoška- ta co s ní Medvěd chtěl žít ve trojce, takže teď už si o tom může nechat leda tak zdát- na mne vrhala soucitné pohledy a řekla mi- „máš to tu těžký, já bych se z toho posrala!“

Další dny už byly lepší- ta antibiotika zabrala, takže mi začlo být líp a zatímco holky venčili Vojtu a psinu, já se vrhla na žehlení košil- i s tchýní jsem si popovídala. Říkala mi, že to chápe, že jsem mladá a- zatímco moje vrstevnice řeší kam se půjdou večer pobavit, já mám na starosti dítě, psa, domácnost a barák…ale že si zvyknu. Že ona vstávala ve tři, aby klukům vyžehlila košile…Je to v podstatě hrozně milá a obětavá ženská, ale asi těžko můžeme v tomhle dospět k nějaké názorové shodě…. ona to vidí tak, jak řekla v pátek- „vím, že jste všichni tři (i švára) bordeláři, ale ty jsi holka!“…no, já sice nezpochybňuji, že jsem holka, ale nechápu, proč by z toho mělo plynout to, co z toho pro ni vyplývá…

No nic, končím, jdu zkusit uspat malýho Medvěda.