Archive for Květen 2007

Nějak mám pocit, že jedu na doraz

a že mi začínají chybět rezervy.
V noci nespim, protože Vojta chce co hodinu jíst, psině musím vařit dietu- rýži s kuřetem, dvakrát denně, po dva týdny, protože někde něco sežrala, přiotrávila se a je na antibiotikách. Do toho zkoušky, ve městě, které je tři hodiny daleko od mého bydliště…
A do toho mě doráží moji drazí blízcí větami, které potěší: máma: „a opravdu jste si toho psa museli kupovat?“ Medvěd: „tady ale není moc uklizeno…“
V pondělí jsem jela do Brna do školy a Medvěd hlídal Vojtu- ještě jsem ani nedojela do Brna, když mi volal Medvěd, že Vojta nechce pít z lahvičky a co má tedy dělat. A já byla tak zoufalá! Moje dítě někde hladovělo a já věděla, že i když vystoupim a rovnou to otočim, tak budu doma nejdříve za 4 hodiny. Nakonec ho Medvěd nějak ukecal, takže jsem na tu zkoušku šla, ale nervy v kýblu, takže ten výsledek podle toho vypadal…
V úterý jsem měla jet znovu, ale to jsem zrušila, protože když jsem v pondělí přijela domů, tak se ke mně malej přisál jako kdyby dva týdny nejedl a odmítal se pustit…a já jsem nemohla ani jeho, ani Medvěda vystavovat tomu utrpení druhý den znovu. Ale ten termín mi bude chybět…
Dnes jsem opět v Brně, za hodinu mi jede vlak…ale je to naposledy, co jsem tu bez Vojty. V pondělí a v úterý sem pojedeme všichni a uděláme si takový rodinný výlet, během kterého bych ráda udělala 3 zkoušky. Jedna je čtyřhodinová, takže to bude vtipné- v půlce se omluvim, Medvěd s malým bude čekat na chodbě, nakojim a půjdu pokračovat:-) Měli jsme to tak udělat už tento týden, ale jak nám onemocněla psina, tak jsme museli zůstat doma- neznám nikoho, kdo by chtěl stříkačkou podávat obrovskému cizímu psovi léky přímo do tlamy:)
No jo, můžeme si za to sami…ale fakt jsme si toho psa chtěli pořídit a dítě taky a tu školu bych dost ráda dodělala… a kdo se dal na vojnu, musí bojovat.
Včera jsem řešila dorty na svatbu a přemýšlela jsem i o dortech pro rodiče… hledala jsem nějaké pěkné veršovánky a nakonec jsem vymyslela, že Medvědově mámě dáme dort, kde bude „Milá Zuzko, tys Medvěda vychovala, já si ho teď beru, proto prosím, měj mě ráda jako svoji dceru.“ pro moji mámu pořídíme jeden bezlepkový dort, aby si taky mohla pochutnat, ještě nevím, co na něj napíšeme a tatínkům dáme každému po placatce- budou na nich naše fotky z dětství a nápis- děkuji za Medvěda, děkuji za Medvědici. Přemýšlela jsem, co Medvědovým rodičům řeknu, až jim to budu předávat a úplně jsem sama sebe dojala:-)
A ještě jsem si vzpomněla na perlu- předevčírem jsem kojila a tak jsem říkala Medvědovi- „dej vařit prosím tu rýži.“ „A jak se to dělá?“ „Dáš tam dvaapůlkrát více vody než rýže…“
Medvěd rýži postavil a odjel do města…a já vařila, vařila a z rýže už byla rýžová kaše a furt tam stála voda. „Prosímtě, kolik´s tam dal té vody?“ ptám se, když se Medvěd vrátil domů. „Čím´s to odměřoval?“ „No by voko…proč, to vadí?“
…ale zase se mu musí nechat, že večer dovalil s pugétem, že to s ním prý mám těžký, tak ať se na něj nezlobim. Mám to s ním těžký…ale copak se na někoho takového můžete zlobit?:-)

Krutá realita

Včera jsme s bráchou koukali na seriál Ulice. „Ty jo, to je ještě horší než realita,“ říká brácha. „Realita?“ přemýšlím, že by nějaká nová show, co mi utekla? A na čem to dávaj? „Co je to Realita?“ ptám se bráchy a on na mne v údivu kouká…“jo aha, realita, jasně…“
Přichází Medvěd, zrovna ve chvíli, kdy brácha říká o jednom z hrdinů „…to je ale divnej slepec…“. „On měl totiž autonehodu,“ vysvětluje bráchovi Medvěd, který na takovéto pořady ´nikdy nekouká´:-)
„To jo, a víš co je realita?“ naráží bráchova holka na náš předchozí rozhovor. „Realita? Nevím, že by snad neměl tu autonehodu?“ podivoval se Medvěd…
A taková je dneska doba, seriáloví hrdinové se stali našimi blízkými přáteli…a to je bohužel realita:-)