Archive for Březen 2007

Písmenka

„Ahoj tati, dík, ale nepotřebuju nic přivést.“
„Přívézt se píše se Z, pokud jsi tedy nemyslela, abych nikoho nevodil.“
„No jo, přivézt…to víš, my matky v domácnosti, co tady celý den krníme…“
„Tak zatím čau a hezké krmení.“

Medvědův (doufám, že ne poslední) soud

Medvěd má dneska v Brně soud…ne že by snad něco provedl!:-)… a je to teprve jeho druhý soud, tak před chvílí nervózně odfrčel. Doufám, že to vyhraje, protože ta kauza, jak mi ji líčil, je přinejmenším sporná- možná má o trochu víc pravdu ten Medvědův klient. Inu, posečkáme, uvidíme.
U toho minulého soudu Medvěd přiměl protistranu- takového mladého kluka- aby zaplatil i peníze, které si nepůjčil a o kterých Medvěd věděl, že si je nejspíše nepůjčil. To by mě tedy nebavilo dělat! Zatímco vrahouni a prznitelé malých děvčátek pobíhají po svobodě a tuneláři se za naše peníze rekreují na exotických ostrovech, tak já bych řešila spory ve kterých se pan Novák hádá s paní Svobodovou o suché z nosu…a ještě nejlépe bych zastupovala pana Nováka, ikdyž by mi bylo jasné, že pan Novák je kokot a pravdu nemá.
A co teprve u testního práva- kolik tam dobrý advokát může napáchat škody! To mi včera vyprávěl Medvěd o nějakém advokátovi, který obhajoval člověka, který se mu přiznal, že zneužíval svou nezletilou dceru… a obhájil ho tak dobře, že ho pustili. To by mě zajímalo, jak si to pak člověk dokáže srovnat se svým svědomým.
A vůbec, u soudu by přeci mělo jít o pravdu a spravedlnost a ne o to jak má kdo dobrého právníka!

Vojtíšek se v sobotu začne učit plavat, už má objednanou instruktorku k nám domů. Moc se na to těšim, doufám, že se mu to bude líbit.

Ještě co se té předmanželské smlouvy týče- když jsem s Medvědem začínala chodit, tak mi tatínek říkal: „Nechoď s právníkem, až se s ním budeš rozvádět, tak tě o všechno oškube!“… tak v nejhorším holt budu vědět, že jsem byla varována:-)

Šestinedělí

šestinedělí máme zdárně za sebou. Vojtíšek už na kontrole u doktora byl, já jsem měla jít tento týden, ale nějak jsem to nestihla. Ono to zní blbě, když je člověk celý den doma a říká, že si nestihl dojít k doktorovi…ale já nevim kam ten čas mizí. Kolikrát zjistim, že je poledne a já si pořád ještě nestihla vyčistit zuby. (Totiž…tohle můj bratr i můj švára zjišťují dennodenně, ale já nechrápu do jedenácti.:-)
Těch uplynulých 6 týdnů bylo docela náročných- hormonální změny + spousta nových povinností + naprostá ztráta svobody + mi nebylo dobře + Medvěd byl neustále pracovně vytížen, atd.
Hodně mi pomohl až článek na rodině, kde mi autorka vysloveně mluvila z duše.

Miminko nezná rozdíl mezi dnem a nocí, sedíš takhle v jedenáct večer u televize, v náručí spinká miminko, říkáš si, hurá, už je večer, utahaná po celém dni a najednou ti dojde, že noc nebude jiná než den.

Holkám jsem radila: „Hlavně nepočítejte, že Vám chlap pomůže, i když to slibuje“. Měla jsem pocit, že mi nemůže pomoct vůbec nikdo. Manžel chodil do práce a tak se potřeboval trošku vyspat, takže noční vstávání bylo jen na mně. Když pak ráno tvrdil, že je stejně nevyspalý jako já, nenáviděla jsem ho…. Moje výhrady, že když je stejně nevyspalý, tak proč k malýmu nevstává, vešly do prázdna.

Měla jsem prostě intenzívní pocit, že můj život skončil, že už nikdy nebudu „já“, že moje „já“ se rozplizlo do domácnosti, miminka a ten zbytek, co mi zbyl, požadoval manžel, abych se mu věnovala, přeci jenom na chlapa je 2 měsíce před porodem a několik týdnů po porodu dlouhá doba bez „manželských povinností“. A když už jsem všechny uspokojila, přišel žárlící pes a vehementně se mi dral hlavou do klína, abych ho hladila.

Nenáviděla jsem všechny příbuzné, kteří mi nepomáhali tak, jak jsem si představovala. Zpětně vidím, že dělali, co se dalo.

Přátelům jsem popisovala jednu příhodu za všechny: Sedím v obýváku v křesle s miminem v náručí a loučím se ráno s manželem, manžel večer přichází a já ho vítám zase v křeslo (všude doma stav nezměněn)…. „Tak se zeptej, co tady celej den dělám!!!!“, řvu na něj, jen co vejde do dveří. „Sedim tady s nim celej den“, odpověděla jsem si sama. Přes den jsem si ani nestihla vyčistit zuby a zoufale jsem hleděla na kamna, jak vyhasínají a já nemůžu ani jít přiložit. Teď už si ani nevzpomenu, proč vlastně.

To doslova a do písmene sedí na to, co jsem cítila já- když jsem večer padala na hubu a věděla, že se v noci opět nevyspim- když Medvěd balil peřinu a šel se vyspat vedle a já bych to s chutí udělala taky, jenže jsem nemohla- když jsem byla naštvaná na tchýni, která přišla, udělala ťuťuňuňu na Vojtíška a, aniž by se zeptala jestli nepotřebuju s něčím pomoct, šla dolů švárovi uklidit,…
V komentářích pod článkem tam připisují ženy svoje zážitky a tak jsem zjistila, že v tom nejsem sama, že jsme na tom všechny víceméně stejně. Že nejsem divná, když tu přes den bulim, že nejsem divná, když Medvěd řekne, že přijde v sedm a já už v 7.05 nervózně koukám po hodinách, což jsem nikdy nedělala. Že nejsme jediný pár, kde to občas vypadá na rozvod…
…ale dobrá zpráva je, že je to čím dá tím lepší a lepší…vlastně už je to zase skoro dobrý. Však už taky máme za sebou šest neděl!:-)

Předmanželská smlouva

Psát předmanželskou smlouvu o majetku, který zatím nemáme a bůhví jestli kdy budeme mít,je asi jako dělit kůži z medvěda, co zatím běhá po lese.
Nicméně-o pár otázkách je možno diskutovat.

- modelová situace: dva mladí lidé začínají od nuly-chlap podniká, žena oželí svou kariéru, vychovává mu děti a stará se o domácnost, popř. si přivydělává v nějaké práci, kterou ovšem vybírá s ohledem na to, aby měla spoustu volného času kvůli dětem (např. jde za pakatel učit) Podnikání jde čím dál tím lépe, takže po čase si rodina nežije špatně. Rozvedou se…a teď ta otázka: má manželka nárok na polovinu majetku? Nemyslím právní nárok, myslím nárok morální.
Konzultovala jsem to se svými rodiči a ti se nehodli. Táta si myslí, že osobní majetek je věc jedna a majetek firmy věc druhá (zde se odráží fakt, že můj tatínek zřejmě nikdy neslyšel o daňových optimalizacích a neví, že i podnikatelé co jsou v balíku, vydělávají 10 tisíc hrubého měsíčně, což je jejich osobní majetek a zbytek, včetně auta, počítačů, tiskárny…je firmy…my máme firemního i psa.)
Máma si myslí, že pokud ti dva začínají spolu a společně jdou nahoru, tak ta manželka nárok na polovinu majetku má, protože se musela smiřovat s tím, že její chlap věčně není doma, že chodí domů nervózní a unavený… a taky mu doma vytvářela to prostředí, kam se pak mohl vracet, vychovávala mu děti, atd.
Já jsem si z naší debaty s Medvědem o naší předmanželské smlouvě odnesla poznatek, že budu muset těch svých 5 dětí nějak skloubit s nějakou prací. Trochu mě děsí představa, že mi bude 40, bude mi zbývat 30 let do důchodu, i ty nejmladší děti už budou chodit do školy, nejstarší dítě bude mít před maturitou. Já se pak doma budu nudit, protože tam bude celý den prázdno a nikde mě nebudou chtít zaměstnat, protože 17 let v domácnosti nevypadá v CV úplně nejlépe…a pak se se mnou Medvěd rozvede a já budu stará, hnusná, nezaměstnaná a chudá…
Tak to nikdy!!!

O penězích

Člověk by neměl všechno v životě přepočítávat na peníze, jak jsem díky Medvědovi v těchto dnech zjistila.
Tchán dostal k padesátinám skutečně těch 50 lahví vína + poličky na skladování. Vyšlo to na strašné peníze, člověk by řekl, že si to nemůžeme dovolit… ale stálo to za to. Předávací chvilka byla dojemná, protože tchán brečel a říkal klukům, že je má moc rád, což od něj- Medvěd obzvlášť- asi mockrát v životě neslyšeli.
Také mu pořídili dort z nejlepší cukrárny ve městě. Byl skutečně lahodný a všichni ho chválili. Mně to taky připadalo jako výborný kauf, než jsem dnes zaslechla jak Medvěd řeší se svojí mámou co dají dědovi k osmdesátinám a máma říkala „…no jo, ale osm stovek za dort mi připadá trochu moc…“
„Cože???“ zhrozila jsem se „Ten dort stál osm stovek?“
„Já už vám nikdy nic neřeknu,“ durdil se Medvěd.
…ale pak jsem si vzpomněla jak si všichni pochutnávali… a tak nakonec proč ne. Vždyť padesát je člověku jen jednou v životě.
Mým rodičům je letos ovšem také padesát. Ještě nevím co jim dám, ale viděla bych to jako Jirka Mádl, když se ho Kraus ptal v Uvolněte se, prosím co dělá s těmi vydělanými penězi. Říkal, že koupil rodičům k vánocům drahé dárky…a tak se ho Kraus ptal co že to konkrétně bylo, ty dražší dárky a Jirka Mádl říkal, že tátovi koupil holení a mámě nějakou keramiku.
Tak já asi koupim tátovi knížku a mámě nějakou kosmetiku…nebo třeba hřeben a dopisní papíry:-)

Tchán

Dnes má tchán padesátiny. Měli jsme u něj na zahradě opékat prase, takže samozřejmě od rána bílého lije jak z konve.
Další nemilou věcí je, že pro něj stále nemáme dárek- hoši mu nejprve chtěli pořídil let tryskáčem za pouhých 20 tisíc. Pak si to rozmysleli, což jsem považovala za rozumné řešení, s přihlédnutím k faktu, že uvedená suma činí jejich měsíční plat dohromady. Uvažovalo se tedy o dalších- lepších či horších variantách, až mi včera volal Medvěd z obchodu, že se rozhodli koupit 50 flašek vína…čímž jsme se opět dostali na sumu 20 tisíc. Zatím to ovšem nekoupili, protože zjistili, že no money, no honey. Tak dnes po cestě z práce mají ještě příležitost…
Když už píšu o tchánovi…předevčírem jsem seděla s jeho paní v kuchyni a povídali jsme si. Najednou se ozvalo zoufalé tchánovo „Ježiš, ono to spadlo!“
Obě jsem se zvedly a hnaly se do obýváku- ona tam měla roční holčičku, já spícího Vojtíška, tak jsem si představovaly bůhvíco. „Co spadlo?“
„Burza spadla!!!“