Archive for Březen 2007

Drahuška

Drahuška je moje kamarádka z dětství. Shodou okolností je to zároveň bývalá milenka mého bratra, bývalá milenka mého kamaráda a objekt Medvědových polygamních tužeb.
Medvěd ovšem není jediný chlap v mé rodině, kdo by rád soužil (a zejména souložil:-) se dvěma ženskýma najednou. Další takový je bratr. Ten už je dokonce v té fázi, že kromě své přítelkyně, která je skvělá, a má jen jedinou drobnou vadu, a to sice že bydlí na druhém konci světa, má ještě jednu ´kamarádku´ která také není špatná, bydlí docela blízko a je do něj natolik blbá, že na tento druh svazku s radostí přistoupila.
A tak se o tom u nás doma včera večer mluvilo. „Monogamie není přirozená“ říkal bratr.
“ Ajéje,“ říkám, „další takovej…tohleto tvrdí Medvěd taky a vypočítává mi výhody, které by mi to přineslo…ale já mám pocit, že by to nemohlo fungovat, že bychom si s Drahuškou začly vzájemně konkurovat a že bychom obě chtěly, aby nás měl Medvěd radši.“
„Ale jsou kultury, ve kterých to tak funguje,“ říkal bratr.
„Takhle jak si to představuješ to nefunguje nikde, říkal mu táta. V kulturách, kde má člověk více žen, mají ty ženy jasně rozdělené funkce. Panuje tam přísná hierarchie- některá je pro potěchu těla, jiná spíš funguje jako služka a pak tam je jedna starší, kterou musí všechny poslouchat…to je něco jako kdybych si teď k mámě přibral Drahušku…“
„No počkej,“ oponoval mu bratr…“kdo ti řekl, že Drahušku by sis mohl vzít zrovna ty?“

…zkrátka je fajn, že žijeme v monogamní kultuře, protože jinak by se mi ti rodinní příslušníci o Drahušku porvali:-)

Průzkumníci

Naši už by tu pevnou linku měli také zrušit. Od rána se tu netrhne telefon- dobrý den, agentura blablabla,nabízíme, prodáváme, zjišťujeme, děláme průzkum, nechcete si koupit,…???
Dokud jsem tu bydlela, tak to tak hrozné nebývalo…jenže to měl pevnou linku snad každý. Teď, když ji všichni odhlásili, tak se ten seznam potenciálních obětí zredukoval a všechny ty agentury tudíž volají nám. Vím, že tam sedí nějací ubozí studenti, kteří si takto chtějí vydělat pár kaček a tak je nechci rovnou posílat do p*dele a být na ně sprostá, jenže když už mi tu dnes zvoní pátý takový člověk a já vždycky musím odložit dítě a jít jim vysvětlovat, že ne, že opravdu nic nechci, tak už mi pomalu dochází trpělivost…

Mít svůj styl

„Stala jsem se vitariánkou“, řekla nám v sobotu Návštěva a místo polévky si na talíř nandala rozinky, fíky a oříšky.“Co to znamená?“ ptala jsem se.
„To znamená,“ bylo nám vysvětleno, „že nejim ani maso, ani mléčné výrobky, vajíčka a nesmím ani vařená jídla- zkrátka jím syrovou stravu rostlinného původu…“
„Co je to proboha zase za dietu!?“ kroutili jsme nad tím s Medvědem hlavou. Návštěvu už totiž známe- pokaždé když k nám přijede, tak tvrdí, že něco nejí. Pokaždé je to něco jiného. Minule když přijela, tak pro změnu nejedla vůbec nic, protože si zakoupila hubnoucí koktejly od jedné firmy s nevalnou pověstí.
Tentokrát tedy jsou v nelibosti bílkoviny.
„To není dieta, to je životní styl!“ byli jsme poučeni. „Návrat ke kořenům.“
„K jakým kořenům?“ ptala jsem se „Vždyť opice také jedí maso…“
„To tedy rozhodně ne,“ řekla mi Návštěva, která bude jednou učitelkou biologie, „opice jsou býložravci.“
Já, co jsem přečetla Tarzana, ale vím, že opice maso jedí a tak jsme se o tom všichni chvíli dohadovali, a Návštěva během té rozpravy sdlábla jednoho nanuka Míšu a jednoho čokoládového zajíce, samozřejmě zcela nerostlinného původu.
Přišlo mi to úsměvné a vzpomněla jsem si na jinou svojí kamarádku, která o sobě tvrdila, že je velmi ortodoxní židovka a když jsme šly spolu po Václaváku a proti nám šli nějací její známí z komunity, tak mi strčila do ruky svou klobásu z hořčicí a tvářila se, že ke mně nepatří, dokud nám nezmizeli z očí.
V neděli jsme si udělali výlet do nebližší Zoo a tam se rozsekl náš opičí spor- opice samozřejmě maso jedí!
Návštěva z toho byla tak v šoku, že přestala být vitariánkou…tak se s Medvědem sázíme co bude příště:-)

Plavání II

Dneska k nám opět přišla paní cvičitelka plavání a donesla Vojtíškovi pod hlavu nafukovací podhlavník, aby mohl plavat sám a nemusela jsem mu hlavičku přidržovat. První co ale Vojtíšek udělal, když mu byl podhlavník připevněn, bylo, že otočil hlavu doleva a pak prudce doprava, přičemž mrsknul hlavu do vody a nalokal se…pak už se na svůj pobyl ve vodě díval s krajní nedůvěrou, tak jen doufám, že ho to do zítra přejde. Zítra má totiž velký den, kdy jeho plavecké umění přijdou obdivovat bábrdle s prabábrdlí, které se zatím na celý ten nápad „učit Vojtíška plavat kolem špuntu“ dívaly poněkud s despektem.

Do konce dubna mám ve škole odevzdat práci a mám z ní pořád třicetinu. Začínám si zoufat!

Vybíráme svatební oznámení, takže jsme si na víkend půjčili domů katalogy. Máme naštěstí s Medvědem docela podobný vkus, takže jsme rovnou zavrhli všechny ty narůžovělé a jinak pastelově vyvedené nevěsty, holubičky, labutě a ostatní kýče. Každý jsme si vybrali tři kandidáty a jen jeden jediný z nich byl tipem společným…takže máme nejspíš vybráno. Ještě se nám také líbilo oznámení, kde jsou nakreslení dva medvědi…ještě lepší by bylo, kdyby tam byli tři medvědi:-)… ale to si asi necháme na bronzovou svatbu a pak tam těch medvědů necháme nakreslit rovnou sedm:-)

Necháme vyrobit dvě verze- jednu budeme posílat předem, lidem které budeme zvát, a na té bude že se budeme brát, a tu druhou budeme posílat dodatečně, jako oznámení o tom, že jsme se vzali. Tím se vyhneme tomu, aby se nám tam nacpávali nějací naši kvazikamarádi a vyžírkové.

Co se motta týče, mně se líbilo Před manželstvím se domníváme, že milujeme, v manželství se to teprve učíme, ale Medvědovi to přišlo moc odvážné, tak jsme vybrali Manželství je plné starostí a trnů, ale nese ovoce, které se jinde nerodí. Ještě je tedy ve hře Čapkovo Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt – DVA!
Jinak jsem při tom prohlížení narazila na oznámení, kde se píše: Něco se šuškalo, teď je to pravda, že dne blablabla bude naše svatba. „Hele,“ říkám Medvědovi,“ já to četla jako Něco se šukalo…“
„Jo,“ říká Medvěd, „něco se šukalo, teď je to Vojta…a tak dne blablabla bude naše svatba:-)“

Takže asi tak!

Práce

Včera jsme šli s Medvědem a Medvídětem z cukrárny a vzali jsme to oklikou, podél vody, aby nám vytrávilo. Vyprávěla jsem, že moje máma nabídla mé kámošce místo u nich ve fimě, za 115Kč na hodinu. Trochu jí to závidim.“ Kdybych byla v Praze, mohla jsem to dělat já,“ říkám…
„No to tedy nemohla, ty máš Vojtíška…vidíš to, Vojtíšku, maminka by tě vyměnila za 115Kč na hodinu!“
Pak jsme probírali cukrárny a svatební dorty a po chvíli jsem se nahlas zamyslela: „To by mě zajímalo jaké to je, vzít si cukráře…“ A Medvěd říkal Vojtíškovi: „Vidíš to, Vojtíšku, teď už maminka kromě tebe nechce ani mně. Tebe by vyměnila za 115 Kč na hodinu a mně za plný plech.“
A když jsem doma opět zavedla řeč na tu práci, tak mi Medvěd říká: „Prosímtě, ty jí to snad závidíš?“
„Trochu jo, nejde o těch 115Kč na hodinu, ale o tu práci…“ „Práci?Podívej se na ten bordel tady všude kolem, tady je práce!!…“
No jo, jenže není práce jako práce…:-(

Je krásně

a já si tu mateřskou dovolenou konečně začínám užívat. Vyrazit s kočárkem ven, koupit si v cukrárně dortíček a sednout si pěkně k řece, krmit kachničky, krmit sebe tím dortíčkem a koukat na vodu… jojo…jenom škoda, že tu vlastně nikoho neznám. S Vojtíškem si člověk zatím moc nepokecá… možná ještě zvážím tu možnost skamarádit se s nějakou jinou matkou…

Být ženou je časově náročné

Dnes jsem si vyhradila chvilku pro sebe a rozhodla se, že se budu chvíli hýčkat. Umyla jsem se, oholila a napatlala všemi těmi krémy, které slibovaly v regálech v drogerii, že mě zbaví všech možných vad na kráse a které teď křičeli z poliček: „použij mě, použij mě, nebo mě budeš muset vyhodit!“. A víte kolik mi to zabralo času? Dvě hodiny!!! To tedy potěš, kdybych to měla provozovat denně. Jak to dělají ty pěstěné dámy, co jsou každý den jak ze žurnálu- má jejich den o dvě hodiny navíc???

Plavání

V sobotu u nás doma byla instruktorka plavání novorozenců a tak se Vojtíšek začal učit plavat. Nad očekávání se mu to líbilo a počínal si docela šikovně…takže v závěrečné zprávě bylo uvedeno: Vojtíšek 1. lekci zvládal krásně, maminka byla poněkud strnulá. Takže jinými slovy- Vojtíšek dobrý a já se mám do příště zlepšit:-)
A tady pár fotek z našeho dnešního tréninku:

plavání

plavání

Doufám, že se Vojtíšek naučí plavat brzy a že bude mít vodu rád. Nechtěla bych, aby měl na lekce plavání stejně strašné vzpomínky jako já- učila jsem se plavat v Hloubětíně a když si na to vzpomenu, vybaví se mi dva momenty:

a) řada malých naháčů sedí osprchovaná na lavičce a klepe se zimou. Čekají až se všichni sejdou a až je spočítají, aby se pak mohli seřadit a zařvat zahajovací Zdar! (tam jsem pravidelně přišla ke svému zánětu močového měchýře, s nímž jsem dokonce v pěti musela do nemocnice a plakala jsem vždy, když za mnou rodiče přišli na návštěvu a pak odcházeli domů beze mne)

b) snažím se plavat v hlubokém bazénu a moc mi to nejde. Občas se nalokám vody a mám pocit, že se topím, takže se zoufale snažím chytit okraje bazénu. Nahoře nade mnou stojí pan Hruška, u kterého mi naši v dobré víře zaplatili soukromé lekce, s tyčí v ruce a tou tyčí mě odstrkuje od břehu.

Divím se, že to na mně nezanechalo nějaké trvalé následky:-)

Vratné lahve

Včera jsme byli na Vratných lahvích. Hrozně jsem se na to těšila a moc se mi to líbilo. Vůbec si to chození do kina poslední dobou nějak užívám- za prvé máme štěstí na samé dobré filmy (Obsluhoval jsem anglického krále, Goyovy obrazy, Babel a teď tohle…ještě chceme jít na Dopisy z Iwo Jimy) a za druhé si v tom kině vždycky připadám jako puberťačka, co vytáhla svého šamstra na rande.
Ten film vřele doporučuji. Je to docela vyvážený mix dojemných a komických scén a presentovaný pohled na stáří je mi blízký.Také je v tom skryto poselství, že je úplně jedno,co člověk dělá, ale musí to dělat rád.
Když jsem večer přijeli domů, tak mi Medvěd říkal, že nejpozději ke konci března dá výpověď…protože to co dělá, nedělá rád…takže i takto nám ten film prospěl.
Bratr zřejmě má nějakou ostudnou chorobu, protože táta se na jednoduchou otázku: „proč bere brácha antibiotika?“ zatvářil tajemně, jako tajemný hrad v Karpatech a sdělil mi, že není pověřen o tom mluvit.
Holt u nás už se nepodávají informace ani rodinným příslušníkům:-)

Momentka

„Lucko? Říkal jsi moc tě miluju, Lucko?“
„Ne, říkal jsem Lásko- moc tě miluju, lásko, jsem říkal“
„Aha, tak to jsem se asi přeslechla.“
„Jak tě něco takového vůbec může napadnout, Petro!:-)“