Archive for Únor 2007

Vstávání

„Medvěde, já nechci!“ zoufala jsem si ve tři ráno.
„Co nechceš?“
„Vstávat, kojit, přebalovat. Chci spát!“
„Neboj, však už to máme za pár“ uklidnil mě Medvěd, otočil se na druhý bok a usnul… a já vstala, nakojila a přebalila. Tak možná za pár… měsíců…

Jak za starých časů

Včera hlídala mamka, abychom se dostali do společnosti. Problém byl ovšem v tom, že v divadle, ani ve filharmonii zrovna nehráli a v kině byl dost špatný výběr. Já se nakonec rozhodla pro Kvasku a Medvěd hlasoval pro Sejmi eso…ale pak jsme se shodli na tom, že je zbytečné utratit 250 káblí za film (ať už ten, či onen) který bude stát s velkou pravděpodobností za pé er dé. Tak jsme šli místo toho na drink.
Seděli jsme v té kavárničce, usrkávali koktejl a já si připadala jak za starých časů. Vedle nás seděly dvě slečny před maturitou… a jak jsem je tak chvilkama poslouchala, tak jsem si vzpomněla, že i já jsem takhle chodívala s kamarádkama v Praze po kavárnách a dlouhosáhle jsme tam debatovaly o nesmrtelnosti chrousta. Jojo, kde ty časy jsou- jako by to snad už ani nebyla pravda.

Soukromí

Jsem člověk, co v mezilidských vztazích preferuje otevřenost…ovšem jsou momenty, kdy mi ta otevřenost nepřijde příliš na místě. Například otevřenost na toaletě v době vykonávání nejintimnějších potřeb. Nejdřív mě tím léta zlobil bratr, kterému bylo marno vysvětlovat něco jako „zavři se tam, kdo je na tebe zvědavej“, teď to samé pozoruji u Medvěda (ten si alespoň dá říct:)

Já jsem asi zase opačný extrém- i doma se zamykám jak na záchodě, tak v koupelně. Je to sice jen formální záležitost, protože ten zámek lze pohodlně odemknout i z druhé strany (což taky Medvěd dělá), ale jedná se o gesto- teď jsem tady já a nikdo mi sem nelezte. Nesnášim, když se mi tam na tom úzkém prostoru někdo motá a fluše mi přes rameno do umyvadla pastu, apod.

Ale o čem jsem to vlastně chtěla psát…jo, už vim. Mám prostě ráda svoje soukromí- a co se narodilo Medvídě, tak mám pocit, že všichni naši rodinní příslušníci mají pocit, že- jakožto nástroje na uspokojování Vojtíškových potřeb- mít vlastně žádné soukromí nemusíme.

Příklad- kojení. Už jsem si zvykla kojit v přítomnosti snad všech členů rodiny. Jinak to nešlo. Všichni stáli o to, vidět jak se Vojtíšek krmí. A ze začátku, jak jsem měla opuchlá prsátka a potíže s kojením, tak mi na prsátka šahalo víc ženských, než za celá ta léta mého aktivního sexuálního života mužů….

no co, zřejmě jde jen o to, aby člověk překonal pocit, že ženská prsa jsou pohlavní znak, který je spojen se sexem a sváděním a začal o nich přemýšlet jako o nástroji, který produkuje mléko a stud je rázem tatam. Zvířátka se také nestydí.

Další příklad- je ráno, ležíme s Medvědem nazí v posteli, rozespalí. Medvěd po mně šáhne, ale co to? Já ležim vedle něho, takže kdo nám to stojí u postele u přebalovacího pultu? Tchýně!- to jako moje máma. Sakra, musim do práce, honí se Medvědovi hlavou, zatímco kouká kam si včera odkopnul trenýrky. Třeba to bude rychle vyřízeno, doufá. „Tak Vojtíšku, kdepak máme to plínku, co?“ šveholí moje máma… Hm, tak to je nadlouho. Trenky jsou naštěstí v dosahu, takže se Medvěd v rychlosti obléká a kluše do koupelny. Tchýni po ránu viděti, erekci brzy nemíti:-)

Další příklad- Medvěd odjíždí na dva dny pracovně do Brna, tak mi sem povolává na noc svoji mámu, abych tu nebyla sama. V jednu v noci začíná prcek řvát jak na lesy. Vstanu a začínám ho přebalovat. Vtom se rozletí dveře a na scénu přichází Medvědova máma. „Ona je tady mamka nahatá, viď“ říká Medvíděti, když ho bere do náruče. „Doprdele! říkám si, to se mi snad jenom zdá, a začínám přemýšlet co přes sebe rychle přehodit.

(Tu noc pak přišla ještě třikrát, jenže to už jsem si vzala poučení z krizového vývoje a měla na sobě aspoň kalhotky a tričko.)

Holt před vstupem do ložnice už není nutno klepat, protože ložnice přestala být místem, kde se nachází naše nemanželské lože, ale je to místnost, kam se chodí Vojtíšek přebalovat.

… a tak my si tady žijeme!:-)

Někdo nepřibral, někdo zase jo…

V úterý jsme byli v poradně- Vojtíšek místo 20dkg, které měl přibrat, přibral jen 17, takže budem muset za týden na převážení. Medvěd tvrdí, že ho budu muset víc kojit….jenže to už snad ani nejde- mám pocit, že ho mám u prsu pořád. Problém je spíš v tom, že náš neukojenec hoduje jak na středověké hostině, pije, pije, pije, pak všechno vyzvrací a můžeme začít znovu.

Já jsem se pro změnu, aby se vyrovnaly síly ve vesmíru, spravila. Moc dobrých věcí ve špajzu, málo pohybu, trochu nuda a neustálý pobyt v blízkosti ledničky se na mně podepsaly.

Včera přijel tatínek a pohlídal nám malýho, abychom mohli jít do kina. Šli jsme na Babel a bylo to fakt vydařený. Vůbec máme poslední dobou štěstí na samé povedené filmy…
Medvědova máma přijela zase hlídat tátu jak hlídá Medvídě, takže jsme si říkali, že je dost nepraktický, že buď nemáme hlídání vůbec, nebo rovnou dvojmo.
V tom kině jsem si říkala, že na mně vlastně vůbec není vidět, že mám doma dítě. Je to trochu nezvyk, po těch měsících těhotenství, kdy to bylo na první pohled markantní…takže jsem si užívala jak se na mne opět kluci smějou.
…aby si třeba Medvěd nezačal myslet, že si mě nemusí hlídat!:-)

Na hlídce

„Nesnášim noční kojení. Půl hodiny sedět, nudit se a neusnout, noc co noc, nejlépe třikrát. Vždycky koukám na tebe jak spíš a závidim ti, že můžeš spát. Připomíná mi to, jak jsem na táboře držela hlídku…celý tábor spal a já musela být vzhůru, byla mi zima a chtělo se mi spát.“
„Tak já si půjdu lehnout do obýváku.“
„A to mi jako pomůže jak?“
„No- co oči nevidí, to srdce nebolí…“

O životě

Medvěd má nějakého nového kamaráda, který mu povyprávěl, že on svou ženu živí…ale také doma absolutně na nic nesáhne a od své ženy očekává, že všechno bude doma tip ťop. Že například od stolu nikdy nevstane a nechává se obsluhovat jak turecký sultán. A že kdyby ty ženský neměly ty kundičky, tak že by je chlapi vůbec k ničemu nepotřebovali.
Medvěd, když mi to vyprávěl, tak říkal, že je rád, že má ženu jako partnera, se kterou si může popovídat a ne, že by ji měl doma jen jako kundičku…zároveň na něm ale bylo vidět, že kromě této části, mu ta představa není vůbec proti mysli.
Tak jsem mu přopomněla, že mě neživí. Sponozorují mě moji rodiče, abych studovala, což je moje jedno zaměstnání a sponzoruje mě stát (tedy, zatím ještě ne, ale doufám, že bude) abych se starala o Vojtíška, což je moje druhé zaměstnání. Krom toho můj chlap chce mít doma ženu- partnera, se kterou si bude moct popovídat, takže pokud si se mnou nechce povídat o Vojtíškových hovínkách a o tom, jak to koště dobře mete, tak bych si měla stačit přečíst alespoň hlavní události dne.
Docela mě šokuje, jak někdo může očekávat, že se mu žena postará o děti, zároveň bude pracovat na sobě, aby byla stále krásná a vzdělaná…a ve volných chvílích bude leštit kliky a šukat po světničkách.
Až mi bude jednou posílat Medvěd měsíčně na účet 20-30 tisíc, jako ten jeho bezva kámoš své ženě, tak si z toho zaplatim uklízečku, protože, ať se na mne nikdo nezlobí, život je krátkej a já s ním mám své vlastní plány. Na co jednou budeme vzpomínat, až budeme staří- jak jsme chodili na výlety, zpívali si, chodili do kina…nebo na to, jak jsem tu umývala okna a podlahu?

Úspora

V rámci šetření nám Medvědův bratr na noc vypnul topení…takže jsme se v noci probudili a měli jsme v ložnici 16 stupňů. Já jsem nastydla a Vojtíšek má teplotu.
Ale to nevadí, že jo, on tu s ním švára není, když mi tu celý den brečí.
Občas oplakávám svůj podnájem v Praze- jeden pokoj, málo uklízení, ústřední topení, pořád teplo a žádní příbuzní, co by tam s námi bydleli… a jak nám tam bylo hezky!

Tatínek má vždycky pravdu

Tak mě ta depka přešla. Vliv na to mělo několi faktorů- za prvé byl Medvěd o víkendu docela dost doma, za druhé se mi udělalo líp, takže jsme pomalu začli chodit ven a za třetí jsem si v pátek pohovořila s tatínkem.
Přijel se na skok podívat na Medvídě, tak jsem přemýšlela jestli mu to svoje trápení vyblejt, nebo ne.
Nechtěla bych, aby si naši mysleli, že máme s Medvědem nějaké problémy a byli kvůli tomu třeba smutní…ale na druhou stranu- komu jinému by si měl člověk postěžovat, když ne vlastním rodičům.
„Víš, tati, štve mě, že Medvěd není neustále doma…tak přemýšlím, jestli jsem si špatně nevybrala. Jestli jsem třeba neměla být s někým, kdo by s náma byl víc doma…“
„Teď ale mluvíš hloupě. Vůbec si takové myšlenky nepřipouštěj, protože z toho budeš akorát frustrovaná a on to na tobě pozná a akorát ho tím otrávíš. Má ambice, tak maká- taky by mohl chodit s kamarádama na pivo, nebo hrát fotbal… a navíc, ber to tak, že je to dočasné, malej povyroste, bude ti líp….“
Tak jsem si říkala, že má tatínek pravdu- mnohem víc by mě štvalo kdyby nebyl doma, protože spíše než nám, by se věnoval svým koníčkům a kamarádům… a žít s člověkem, kterej nemá žádný ambice a jeho největším životním cílem je vidět co nejvíce pořadů v televizi, by mě taky nebavilo.
(ostatně, že se mu nedá nic vytknout má pocit i sám Medvěd- „vždyť co já dělám? Nikam nechodim, svou ženu miluji, milenky nemám, psinu venčim…a jen tak trochu podnikám!“)
…………………………………………………………………..
Medvěd se rozhodl, že nám bude každý večer předčítat kapitolu z Velkých dějin koruny české. Vzhledem k tomu, že to má 19 dílů, některé se ještě dělí na A a B, a každá z těch knih má skoro 800 stran, tak myslim, že má Vojtíšek do maturity o zábavu postaráno. Včera jsme byli u rozdělování na mezolit a paleolit, tak jsem brblala jestli bychom to nemohli přeskočit a začít u něčeho zajímavějšího, třeba u nějaké války…ale Medvěd přeskakování nesnáší. Tak jsme poslouchali jak přes naši zemi kdy postupoval ledovec, v průběhu čehož malej usnul. Medvěd se pak ptal jestli to předčítání není moc monotónní, že by to Vojtíškovi kdyžtak spíš vyprávěl… ale myslím, že chyba není v přednesu. Že i kdyby u toho hrál divadlo, tak rozdělování na glaciály a interglaciály by uspalo i vola.
……………………………………………………………………..
Ve čtvrtek přijede zase tatínek a pohlídá nám prtě, takže půjdems Medvědem do kina. Tak doufám, že budou dávat něco inteligentního- teď jsme naposledy byli na Obsluhoval jsem anglického krále a na Goyových přízracích, takže máme laťku nastavenou dost vysoko:-)
……………………………………………………………………….
Jdu sepisovat žádost o rodičovský příspěvek, tak doufám, že mi zase neřeknou, že vzhledem k tomu, že stále nemám přerušené studium a tudíž jsem moc aktivní, tak nedostanu ani h*vno.
(Pro ty, co si nepamatujete jak dopadla moje žádost o mateřskou přikládám popis:
Od doktora jsem dostala papírek, který se jmenuje žádost o peněžitou pomoc v mateřství, ve škole mi na něj dali razítko a napsali mi k tomu, že „jmenovaná nemá studium přerušené a tudíž není nárok na PPM ani na nemocenské dávky v souvislosti s porodem.“ Řekli mi, že mi mateřskou 6 týdnů před porodem vyplatí sociálka. (Je to sice asi 3 a půl tisíce, ale člověk je na ulici nenajde, že!)
Moc se v těch úřadech nevyznám, ale protože mám trvalé bydliště na Praze 8, obrátila jsem se na Odbor státní sociální podpory na Křižíkově- tam mi řekli, že oni vyplácí až rodičovský příspěvek a že moje dávky v mateřství má na starosti Pražská správa sociálního zabezpečení v Trojské- a co myslíte, že jsem se dozvěděla tam? Že nemám přerušené studium a tudíž nemám nárok na nic- kdybych přerušila studium, tak by mi prý něco dali, ale takhle nedostanu ani floka…..
To mě tedy neuvěřitelně s*re- ne ani tak kvůli těm penězům samým, to se obejdeme docela dobře i bez nich (neříkám, že by se nehodily)- ale spíš, že to znamená, že kdybych přerušila studium, hodila si nohy nahoru a od listopadu pekla a štrikovala, tak mi zpalatí 2x 3 a půl tisíce…ale že se snažim něco dělat, tak nedostanu nic. To je prostě typické! )

Momentka

„Vojtíšku,“ říkám, „proč vždycky začneš řvát, že máš hlad a čekáš, že budu okamžitě po ruce- nemohl bys to vždycky nahlásit tak půl hodiny předem?“
„Jo,“ přidal se Medvěd, „tohle není Vojtíšku fastfood…ačkoliv,“ zasnil se, „takové Big Mc prsátko….“

Co se svatby týče

Ještě čtyři měsíce nás dělí od toho nezapomenutelného dne, kdy se stanu paní Medvědovou. Podle svatebního katalogu, který jsme vyfasovali na magistrátu, jsme již notně ve skluzu.
Zdá se totiž, že na takovou svatbu by se člověk měl intenzivně připravovat nejméně rok předem…my se zatím připravujeme spíše psychicky.
…ale přeci jen jsme se za poslední měsíc pohli kupředu. Například jsme se rozhodli, že obřad bude na zámku…oproti tomu hostina na zámku nebude, čímž se ušetří asi 400 káblí na osobu, což při padesáti lidech dělá 20 táců rozdíl.
Když už o těch financích mluvím, spočítali jsme, že to vyjnde celkově na 60 tisíc a naši otcové vypadají, že by nám to mohli zaplatit napůl. (Tedy- můj otec řekl, že v pohodě, že prý dokonce počítá i s tím, že ta částka nejspíš ještě vyroste díky spoustě drobných výdajů, které nebyly započítány… Medvědův otec ještě nebyl postaven před konkrétní částku, ale Medvěd tvrdí, že když se mu řekne, že můj otec půlku zaplatí, tak že se nenechá zahanbit. Tak doufejme…)
Na konci března se žení Medvědovi kamarád, který investoval do svatby půl milionu ( a má 60 hostů), tak jsem zvědavá v čem bude spočívat ten rozdíl…zřejmě místo svíčkové budou podávat nadívané koroptvičky…
Za půl milionu bych si raději koupila auto…nebo cestu kolem světa.