Archive for Leden 2007

Proti přenášení prý pomůže pohlavní styk

říkal mi pan doktor a že prý se máme s manželem nějak domluvit. Tak jsme se s manželem domluvili, že to tedy zkusíme pošťouchnout.
Chvíli jsme přemýšleli jak na to- přeci jen, možnosti už jsou poněkud omezené. Nakonec jsme to nějak vymysleli, ale bylo to takové zvláštní- ty dej ruku sem a nohu tam- před časem to bývalo takové nějaké…spontánnější, řekla bych. Když jsme se konečně naaranžovali, tak jsem zjistila, že máme v ložnici příliš mnoho zrcadel a že se na to nemůžu dívat. Připadala jsem si jak velryba. Tak jsem donutila Medvěda, aby zhasnul. Za chvíli se ze tmy ozval chechot.
„Co je, čemu se směješ?“
„Takovej medicimbal! Hahahahaha…“
Tak jsem zase slezla, že se na to za těchto podmínek můžu vykašlat…
Nakonec se nám to nějak povedlo- Medvěd myslel, že to bude působit okamžitě, já myslela, že to bude účinkovat se zpožděním, ale jak se ukázalo, tak to nefunguje vůbec. Naše Medvídě prostě vyleze až se mu bude chtít a ani o fous dřív.

poobědový chat

Medvěd: teď mám pěknou krizi, dokonce jsem tu na chvíli usnul a probudil jsem se až když jsem hýknul.
Já: ty jsi hýknul?
Medvěd: no, hýknul jsem a tak jsem se vzbudil a teď už zase pracuju. Možná jsem i stříhal ušima, ale to nevím jistě…
Já: ty jsi takový můj oslík…:-)
Medvěd: já myslel spíš jako medvěd
Já: medvědi, lásko, nehýkají!
Medvěd: a o co, že jo- HÝK, HÝK!
Já: tak tam raději moc nehýkej a pěkně pracuj- oni by nemuseli vědět, že jsi hýkající medvěd a mohli by si myslet, že jsi osel:-)

Je po dešti

Včera večer jsme šli venčit naši psinu. Medvěd zastavil, aby se vyčůral a já se rozhodla, že se mezitím podívám na splav. Přibylo hrozně moc vody, splav splavoval ostošest a řeka vypadala jako velmi nebezpečný živel. Sotva jsem však udělala první krok dolů po stráni, tak mi ujely obě nohy a už jsem ležela na zádech. Naštěstí můj zadek je ohromný flesh- bag, takže se mi vůbec nic nestalo. Au, řekla jsem překvapeně. Medvěd se otočil a přerušil činnost- „Ty jsi spadla?“ a už mě šel sbírat. „Proč to děláš, takovéhle věci?“ řekl a udělal krok ze stráně dolů… v tu chvíli už se válel vedle mně v bahně.

Psina na nás koukala, jak se tam oba rochňáme,a říkala si- a to já když vlezu do bahýnka, to je vždycky řečí…

Jak jsem se svezla Pendolínem

Sice mám už tři dny po termínu, ale Vojtíšek se zatím ven neklube, tak jsem včera odjela do Brnečka na zkoušku. Všechno proběhlo relativně v pohodě…až na tu cestu zpátky.


Stála jsem na kraji nástupiště a vlak na Pardubice měl opět zpoždění. Přemýšlela jsem nad tím, že mi tím pádem asi ujede v Pardubicích přípoj a taky nad tím, jaká je pravděpodobnost, že porodím po cestě… pak to přijelo. První vagón byl úplně prázdný- aha, tak to je jednička, říkala jsem si…byla to dvojka. Druhý vagón byl taktéž prázdný a ten třetí, do kterého jsem vlezla, jakbysmet. Mělo mi to být divné, ale říkala jsem si, že prostě v pondělí ve tři hodiny není zrovna dopravní špička.

Když přišel průvodčí, podávala jsem mu vyplněnou kilometrickou banku.

„A ještě o místenku Vás poprosím,“ říkal.

„Místenku nemám, na té kilometrické bance je napsáno, že se smí používat ve všech vlacích ČD, i ve ve vlacích vyšší kvality a to sice bez příplatku…“

„Ano, ale tohle je Supercity, tady musíte mít místenku, takže dostanu 220Kč.“

To jsem ale debil, říkala jsem si a šáhla po peněžence…jenže ouha, 220Kč v hotovosti jsem tedy rozhodně neměla.

„Berete karty?“

„Ne, pouze hotovost“

„Podívejte, já těch 220 Kč tady nemám, takže jaká je další možnost?“

„Dáte mi občanský průkaz a bude to za tisícovku…“

„No, tak pokud není jiná možnost“ řekla jsem a podávala mu občanku.

„Tak si na to příště dejte pozor,“ řekl mi, vrátil mi kilometrickou banku a odešel.

A tak jsem se svezla zadarmo Pendolínem…ačkoliv…zadarmo zrovna ne, zaplatila jsem svých obvyklých 105,70Kč za 151 kilometrů z Brna do Pardubic.

Přemýšlela jsem potom, za co oni ten šílený poplatek za místenku vlastně chtějí. Vlaky EC, na kterých se s kilometrickou bankou nic nedoplácí, jezdí trasu Brno- Pardubice za hodinu a 39 minut, tento SC by to měl zvládnout za hodinu a 26 minut. Ovšem přijel už do Brna o 10 minut později a cestou do Pardubic dalších 10 minut nabral.

Sedačky- jak vzhled, tak rozmístění- jsou úplně stejné jako v tom EC, co mě vezl den předtím z Pardubic do Brna (tj. stejně debilně udělané, nepohodlné, s nedostatkem místa na nohy)…jen odpadkové koše u stolečků by ly ještě menší než v EC.

Takže proč doplácet? České dráhy na svých stránkách uvádějí 10 důvodů proč Pendolínem. Většina toho jsou takové pseudovýhody (komfortní cestování za dostupnou cenu) , něco se mi naopak nezdá být výhodou- např. že celý vlak je nekuřácký. Ne že by to tížilo zrovna mne, ale je mi jako nekuřákovi jedno, jestli jsou v některých vagónech vyhrazena místa pro kuřáky, pokud mi nečadí pod nos- a věřím, že pro někoho může být cesta z Prahy do Ostravy bez cigára stresující záležitostí.

Jedinou výhodu, kterou jsem fakt nepochopila- a to jsem zřejmě o něco přišla- je bod číslo 10. jedinečná příležitost svézt se vlakem s naklápěcí skříní.

???

Další věcí je, že ten vlak byl skoro prázdný…vyplatí se ekonomicky provozovat vlak pro snoby, cizince a zaměstnance firem, kterým je jedno, jestli jejich zaměstnanci z Prahy do Ostravy létají, či jezdí Pendolínem? Není náhodou lepší mít vlak plný lidí, z nichž každý zaplatí „jen“ 0,70Kč za ujetý kilometr, ale aspoň něco?

Ale závěrem bych chtěla říct, že jsem moc ráda, že mě ta cesta do Pardubic nestála 330Kč, že na mne do těch Pardubic nevolali strážce zákona, jak slibovali…a také že to nestaví v České Třebové, protože jinak by mě tam určitě, jakožto černého pasažéra, vyložili a já bych tam z toho všeho asi porodila.

… a taky jsem moc ráda, že jsem tu zkoušku udělala a nejela do toho Brna zbytečně:-)

O hlodavci a vysavači

Tuším, že to bylo někdy v listopadu, kdy se u nás v baráku objevila myš. Můj geniální snoubenec se, spolu se svým geniálním bratrem, rozhodli, že myš zlikvidují netradičním způsobem- a to sice že ji vysají vysavačem. Vysavač jsme měli v baráku jen jeden, dostali jsme ho od tchána v rámci humanitární pomoci a podle toho také vypadal…nicméně darovanému koni na zuby nekoukej, že… a tak, po dlouhém a nelítostném boji, který stál bojovníky mnoho soustředěného snažení:
„Nechcete to přerušit a jít se naobědvat?“
„Neruš!!!Chytáme myš!“
hoši myš chytili. Pak dali vysavač na zahradu a nechali ho tam pár dní, aby myš dostala šanci se z toho nějak dostat… a ono zrovna pršelo…
a tak jsme byli bez vysavače.
K vánocům jsme dostali nějaké penízky na nový vysavač, tak jsem se těšila jak dnes začnou v Datartu slevy a my půjdem s Medvědem obhlížet a vybírat…protože to je jediný obchod, kde mě baví nakupovat… jenže jsme tam dorazili pět minut před zavírací dobou, takže moc času na obhlížení a vybírání nebylo. Medvěd měl ovšem vybráno během tří minut- „hele, tady dostaneš zadarmo k vysavači jako dárek takový kartáček, který naklepává koberce a normálně stojí 1200Kč“… a bylo rozhodnuto. Já jsem se sice snažila namítnout, že mnohem důležitější, než nějaká udělátka a přidělátka, je to, aby pořádně vysával…jenže Medvěd už se zamiloval.
Tak jsme si vysavač donesli domů a Medvěd zkušebně vysál v obýváku. Nadšeně přejížděl po koberci a vyvolával hesla typu: „Kartáček na Hrad!“…tak jsem zkusila připomenout, že by bylo potřeba vysát i v ložnici a v koupelně.
„To až jindy, přeci jen je v záběhu…“
„Jo, jako aby se neunavil?“
„No, nebo aby se Medvěd neunavil…“

Teplo

Venku je hezky, jako na jaře….ikdyž vlastně ne tak úplně. Stála jsem dneska venku a čuchala jestli je ve vzduchu cítit jaro. Není. Je to úplně regulérní podzim, akorát nějak posunutej- zima teprve zřejmě přijde. Počítám, že tak v dubnu to propukne…

…a opět o knihovně

Fascinují mě lidé, kteří používají slova jako žádný, každý, nikdo…aniž by si zjistili fakta. Třeba zrovna dneska- volala jsem do Hradce do knihovny, že jsem si chtěla prodloužit knihy přes internet, přihlásila jsem se pod své jméno, ale nevidím nikde nic, čím by se to mohlo prodloužit, a jestli by paní nebyla tak laskavá a neporadila mi. Paní říká- to si nemůžete prodloužit sama, to musíte poslat e- mail na tuto adresu…ŽÁDNÁ KNIHOVNA VÁM TO AUTOMATICKY NEPRODLOUŽÍ…
Nevím, no, chodím do knihovny v Praze i v Brně a v obou případech se to automaticky prodloužit dá, pokud nevypršela výpůjční lhůta. Zřejmě to byla ta samá paní, co mě před měsícem nechtěla do této knihovny přihlásit, protože mám trvalé bydliště v Praze a říkala mi že ŽÁDNÁ MĚSTSKÁ KNIHOVNA VÁS NEPŘIHLÁSÍ, POKUD V DANÉM MĚSTĚ NEBYDLÍTE, NEPRACUJETE, NEBO NESTUDUJETE… a to je taky blbost, jak jsem si ověřila.
Možná že by měli být povinné exkurze knihovnic za poznáním do jiných knihoven, aby viděli jak to kde funguje a netvrdili lidem do očí takovéto zevšeobecňující nesmysly.

Kojící podprsenka

Dnes jsem se konečně dostala do centra, abych si zakoupila kojící podprsenku- už jsem se skoro bála, že to do porodu nestihnu. Medvěd na to dnes večer fascinovaně koukal a byl tím zcela uhranut- stačí jen vepředu rozepnout patentek a vyvalí se prsátko, pak se zase patentek zapne a prsátko se schová…a pak se dá také rozepnout patentek na druhé straně….
takže Medvěd v okamžiku odhadnul všechny výhody, které toto uspořádání poskytuje a ode dneška už prý budu nosit jenom takovéto podprsenky:-)

Svatební

Svatba, tj. dovlečení svého milovaného vyhlídnutého k oltáři, by mělo být vrcholem snažení každé ženy. Tak se alespoň tvářila kartářka, ke které jsem v 16 ze zvědavosti zabloudila, a ona mi prorokovala s nadšením tu „dobrou zprávu“ že se budu brzy vdávat, což mě tenkrát patřičně vyděsilo.
Teď se tedy ten okamžik přiblížil a já se ve svém nadšení nikterak zvlášť neposunula. Ne snad, že bych pochybovala o tom, že s Medvědem je to navždy, v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí…v tomto směru jsem si celkem jistá. Méně už si jsem ovšem jistá tím, jestli potřebuju, aby mi na tohle přesvědčení dali štempl. Důvod, proč se těším na ten den, kdy budu nevěstou, je ten samý, proč se těší na svou narozeninovou párty oslavenec- protože ho hřeje u srdce pomyšlení, že se sejdou všichni lidé, které má rád a bude ten den středem pozornosti, všichni na něj budou milí, dostane spoustu dárků a když se zadaří, tak se na to pak bude ještě dlouho vzpomínat.
Jenže pořádat narozeninovou párty je mnohem snazší- například vybírání data je poněkud zúženo. My jsme již před časem zjistili, že vybrat termín tak, aby se všem (tj. všem z rodiny, kamarádi si holt budou muset vybrat jestli pojedou na čundr nebo na svatbu, to bychom se jinak mohli střelit rovnou do hlavy) hodil je nadlidský úkon- a to i když člověk vybírá půl roku dopředu. Fakt je ten, že problémy dělali zatím příbuzní z mé strany (což je dáno pouhou skutečností, že naši- narozdíl od většiny smrtelníků- znají svůj program na rok dopředu) Tím nám vypadlo září, srpen a červenec. Protože se chceme brát v létě, zbyl v úvahu červen…jenže tam já budu mít někdy státnice a ráda bych se vdávala až po nich… tak jsme stanovili termín na konci června, oznámili to všem, oni si to napsali do diářů…načež nám přišel pohled od Medvědovy babičky, že děda byl málem na infarkt, když zjistil, že se mu to kryje se zájezdem do Alp s jeho kamarády z války… a jestli by to nešlo přehodit… a už začla navrhovat, že 7.7. je hezké datum…jenže 7.7. se to nehodí dalším lidem a navíc se mi v ten den vdává kamarádka, což je trochu smutné, abychom si nemohly být navzájem na svatbě. A Medvěd začal naříkat, že dědečka na svatbě chce a já jsem byla naštvaná, protože si zas myslim, že by jeho dědeček mohl letos svůj zájezd vynechat, když se mu žení vnuk…ale zase vim, že by to bylo nespravedlivé, protože našim jsme se přizpůsobovali… a tak jsem začla navrhovat, že bychom se vůbec brát nemuseli, nebýt toho, že teď už je to trapný, když jsme to všem oznámili. A Medvěd začal prohlašovat, že má se mnou těžkej život, když je to sotva dva týdny, co jsem mu řekla Ano a už z toho začínám vycouvávat…
A taková je ta svatba radost… a bude hůř, čím víc se ten termín bude blížit. Tak si říkám kde je ta hranice- když to teď posuneme a za měsíc přijde některá z babiček např. s tím, že v červnu jede do lázní, tak to budeme posouvat znovu? A když přijde v únoru? A v březnu…?
Echuch. Víckrát než jednou se v životě rozhodně vdávat nechci!

Krůtí tradice

U Medvěda v rodině pěstují spoustu vánočních jedících tradic- v určitý den se jí jitrničky, v určitý den se jí krůta… ani nevím jak přesně to má být, nicméně fakt je ten, že ta krůtí tradice se poslední dobou jaksi…ehm…
loni na vánoce tu v baráku ještě nebyl mrazák, takže Medvědova mamka zahrabala krůtu do sněhu. Problém byl, že mrzlo až praštělo, sněhu připadlo a ona sama už si pak pamatovala jen přibližně, kam asi tu krůtu umístila. Když přišel den D (tuším, že 1. svátek vánoční) chodili jsme po zahradě a píchali větvičkama do zmrzlých kup sněhu. Hledali, nenašli, byli všichni smutní…kromě mně, protože já krůtu nejím. Zkoušeli jsme to ještě pár následujících dnů, ale krůta vylezla až na jaře…a to už vábně nevypadala, takže šla rovnou do popelnice.
Letos jsme dali krůtu do mrazáku- ostatně, těžko bychom ji letos zahrabávali do sněhu…. Ale na stůl se také nedostala, protože ji Medvěd dal rozmrazit a vzpomněl si na ni až po pár dnech (dnes v poledne) a to už krůta trochu páchla…tak jsme ji uvařili a dostane ji psina. Alespoň se bude mít dobře, jak na Nový rok, tak po celý rok. Však si to po tom včerejším Silvestrovském utrpení zaslouží…
…jen nesmíme nikdy nikomu prozradit, že jsme dali celou krůtu sežrat psovi:-)