Archive for Duben 2006

Další zbytečný pokus o získání řidičského oprávnění

před týdnem: „Takže opravdu nemáte na květen ani jednu volnou hodinu, abych si mohla připlatit kondičky?“

„Bohužel, všechno je beznadějně obsazeno. Ale zavolejte si v úterý, třeba se něco uvolní…“

v úterý: „Nechcete jít, slečno, na zkoušku už teď ve čtvrtek? Mám tam jedno volné místo…“

„Ale já jsem teď měsíc v autě neseděla, takže pokud předtím nedostanu nějakou jízdu, budou to zbytečně vyhozené peníze…“

„No, čistě náhodou by tu ve středu večer jedna volná jízda byla…“

ve středu večer: snažím se si marně vzpomenout kterým pedálem se brzdí a jak se používá řadící páka

čtvrtek: „takže příště bych chtěla zkušku jen pokud mi předtím najdete alespoň pět volných termínů na jízdu. Takhle jsem jen zbytečně vyhodila tisíc korun…“

„Ale já vás nenutil!“

„Ale já vám to nevyčítám- to jen tak do budoucna…“

„V květnu není volný ani jeden termín na zkoušku tak jak tak- Brno má 92 autoškol a 13 komisařů. Z toho jich teď pět odjelo na tři týdny na školení… a jízdy jsou také obsazené…zastavte se v půlce května…od července bude stát každá další zkouška 1300Kč- 600 pro mne (bez dokladu) a 700 se bude platit magistrátu…“

…no nejsou to optimistické vyhlídky?

Hody hody doprovody

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný

Nemáte- li malovaný, dejte aspoň pukavec…


Hody, hody, doprovody,…vytáhl Medvěd pomlázku nevím odkud. Poněkud mě zaskočil. I kdybych nakrásně byla příznivcem tohoto krutého pohanského zvyku, při kterém se páchá násilí na ženách, neměla jsem v průběhu minulého týdne rozhodně čas na nějaké obarvování vajec. Medvědova bejvalka pochází z Moravy, tudíž předpokládám (správně, jak se mi v průběhu dne potvrdilo) že kraslice zdobí zřejmě už od vánoc a její výrobky si pak chlapci schovávají ještě po několik dalších let. Já jsem holt Pražanda, zvyklá si na velikonoční pondělí nenápadně zalézt do anonymity panelákového bytu, ztraceného v převelikém sídlišti, a nikomu neotvírat. Sakra, sakra.

Vzpoměla jsem si, že mi včera moje kamarádka, co studuje srbštinu, vyprávěla, že prý velikonoce v Srbsku vypadají tak, že lidé chodí po vesnicích, vajíčka v košíkách a na potkání si navzájem rozbíjejí vejce o hlavu, řkouc Hristos voskrese.

Rozhodla jsem se to,v rámci rozšíření obzorů o cizí kulturní zvyklosti, vyzkoušet a první vejce, co mi přišlo v ledničce pod ruku jsem rozbila Medvědovi o hlavu. Shodou nešťastných okolností to vajíčko bylo poněkud …ehm…zkažené, takzvaný pukavec.

Můj byt smrdí jako jedno velké zkažené vejce, můj chlap smrdí jako jedno velké zkažené vejce… ale rozhodně to bude patřit k těm okamžikům na které se nezapomíná:)

(Víte, děti, když jsme s maminkou slavili naše první velikonoce…)

Apríl

Letošní apríl byl skutečně „vydařený“:  sešli jsme se u stolu, celá Medvědovic rodina, a Medvěd pronesl- „sedíte? Takže když jsme teď tady všichni spolu, chtěli bychom vám říct, že se Sandrou čekáme dítě…“ Čekali jsme nějakou silnou reakci, abychom pak mohli nadšeně řvát APRÍL a ono nic… „No tak bydlet máte kde“, řekla celkem v klidu Medvědova máma „A navíc si to budu chtít poslechnout i zítra, jestli to třeba není apríl…“ „Je to apríl!“ řekl Medvěd. Dál se každý věnoval svému talíři a diskuse se ubírala zcela jiným směrem…“ A kdy že to máš ten termín?“ obrátila se na mě Medvědova babička „Na vánoce, nebo na Silvestra…?“ “ Babi, to byl apríl…“

Horší aprílový vtip se mi snad ještě nepovedl…obávám se, že Medvědova babička se bude za pár měsíců dost divit kam jsme si to dítě schovali:-)