Archive for Březen 2006

Ptačí chřipka útočí a Kajda jde poprvé k doktorovi

„Dorazila k nám ptačí chřipka, konečně snad pomřou všichni ti modří ptáci!“ hlásal dneska jeden pán na celý trolejbus.
Jeli jsme s Kajdou k dotorovi, aby se zjistilo, jestli je samčák, nebo samička. Veterinu jsem vybírala pečlivě- byla to naše premiéra.


(Samozřejmě, že úplně nejraději bych s ním zašla k paní doktorce Grymové do Brna jenže to je trochu z ruky.) Co se jinak rukou týče, tak jsem pěkně poklovaná a poškrábaná, protože pan doktor očekával, že si Kajdu budu držet, břichem vzhůru, aby on ho mohl píchnout pod křídlo. Kajda ovšem nemínil čekat pokojně břichem vzhůru, až ho pan doktor píchne a tak sebou zmítal ostošest. Pan doktor vypadal, že jsme jeho první papouščí pacient a nepůsobil na mne moc přesvědčivě. (to Brno možná nebylo nakonec zas až tak z ruky…) Kajdovi se také nelíbil. Měl mu zastřihnout drápky, zastřihnul mu tři (z osmi), ze dvou mu pak tekla krev. Původně jsem ještě chtěla, aby mu zastřihli letky, ale od toho záměru jsem pak záhy upustila…
Ale přežili jsme to nakonec ve zdraví- já jsem nakonec byla asi ve větším šoku než ten papouch. On se oklepal hned, co jsem ho pustila, já se z toho budu vzpamatovávat ještě chvíli. Zkásli mě o 150 káblí (se budu muset podívat na účet, jestli mi účtovali i to „stříhání drápků“.)
Kajdova krev teď poputuje na vyšetření do Brna a výsledek mi přijde domů poštou. (600 kaček na dobírku) Tak teď zvědavě čekám jestli to bude kluk, či holka. Doufám, že to byla první a zároveň jedna z posledních návštěv na veterině, co Kajda za svých očekávaných 70 let života bude muset absolvovat. Také jsem dospěla k názoru, že chodit tam preventivně je blbost- to si tak maximálně člověk koleduje o to, aby se mu původně zdravé zvířátko proměnilo v uzlíček nervů…

Kontrola jízdenek…

Dnes jsem byla svědkem rasové diskriminace v praxi. Situace:
jede trolejbus, v něm revizor. Nastupuje mladá paní s kočárkem. Za chvíli k ní přichází revizor. Paní nemá lístek. „Pane revizore, prosím Vás, já jedu jen jednu stanici….“, snaží se ho ukecat. Revizor má měkké srdce. Paní vystupuje. Nastupuje romský pár s kočárkem. „Vaše jízdenky, prosím…“ nemají. Ani jeden. „Ale my jedeme jen jednu stanici…“ „Ale jedete bez lístku, takže to bude dvakrát 800…“
Bylo mi jich docela líto…

Neúspěch

Tak se mi dneska poprvé podařilo neudělat zkoušky v autoškole. A to jsem přitom během čtvrt hodiny udělala jenom dva vážné přestupky a dmýchla jen asi padesát řidičů, kteří za mnou stáli v těch dvou křižovatkách, kde mi to chcíplo. Fakt nechápu proč mi to nedali…zřejmě to bude tím, že komisař byl pes. Ale rozhodně to nebyl Rex:-)

Kamarádka

Včera jsem měla dost nepříjemný zážitek, který mi zkazil celý den. Ozvala se mi po dvou měsících moje kamarádka S., o které- od té doby, co se odstěhovala do zahraničí- slýchám jen sporadicky. Naše- svého času celkem dobré kamarádství- se nám nějak začalo sypat pod rukama. Možná je to zčásti proto, že už jsme každá trochu někde jinde- ona má manžela, dítě, bydlí daleko, pracuje… anebo je to kvůli tomu, že jsme nedodržely zásadu „dobré účty dělají dobré přátele.“

Situace je složitá, ale ve velmi hrubé zkratce- já jí svěřila určitý- pro mne, jakožto studenta- celkem zásadní obnos peněz…proč, to je celkem jedno, to bych to tu datlovala ještě týden a navíc to není úplně relevantní…ona ho- spolu se svými penězi -půjčila své „skvělé kamarádce A.“, kterou já jsem v životě neviděla a která se přestěhovala na Tasmánii (i s těmi penězi)

…“ skvělou kamarádku A.“ jsme naháněly skoro dva roky- dělala mrtvého brouka- až jsme ji vystopovaly a ona- zřejmě pod tíhou svědomí- přiznala, že ty prachy utratila…ale že je prý vrátí.

Před měsícem se se mnou „skvělá kamarádka A.“ spojila, že už prý ty peníze pro mne má a poslala asi třetinu toho, co jsem čekala. Vzhledem k tomu, že je lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše, jsem se s tím obnosem spokojila. (upřímně, už jsem se s těmi penězi rozloučila, takže to byla vlastně výhra)

Včera mi tedy volala S. a ptala se co je nového s těma prachama. Řekla jsem jí, že její „skvělá kamarádka A.“ mi poslala tolik a tolik a ona na to „no bezva, tak já ještě zaurguju ten zbytek a když to nepošle, tak se rozdělíme o to, co poslala“.

Úplně mě zmrazila, protože jsem pochopila, že to je v háji, že pokud náhodou „skvělá kamarádka A.“ ty prachy nepošle, tak jsem já přišla o kamarádku, protože

- já si myslím, že to málo, co mi A. vrátila je moje a že to je S. blbost, že svěřila naše prachy tak nezodpovědné osobě….tudíž by se to dělit nemělo

- S. si myslí, že bychom se měly šábnout

-ať už se šábnem, nebo ne, tak z toho bude mít minimálně jedna z nás dost blbej pocit…