Archive for Prosinec 2005

Půlnoční

Na Štědrý večer se všichni hosté vrátili natolik včas, abych to tu mohla zamknout a podívat se k Salvátorovi na půlnoční.


Patřím mezi těch 45% národa, co zavítá na mši jen právě tento jediný den v roce. Nevypovídá to o mém vztahu k Bohu, vypovídá to o tom, že nemám ráda, když mi do mého rozjímání někdo řeční, už vůbec nemluvim o tom, že mi předříkává v cože všechno nemám věřit a očekává, že já to po něm budu tupě opakovat. Také mi vadí ty složité, uměle přidané procedury- vstaň, sedni, klekni, vstaň (na druhou stranu to minimalizuje počet lidí, kterým se tam podaří usnout:-)

Boha je možné potkat v prázdném kostele, v tichu, které je posvátné… Kostel je obrovský a člověk maličký a tak tam snáze cítí, že existuje něco, co ho přesahuje… v plném kostele může potkat třeba Máničku, nebo Zdeničku, ale Boha těžko. (Tohle je můj názor, chápu, že s ním leckdo nemusí souhlasit!)

Ale to jsem odbočila, zpátky k té půlnoční mši…

1) Halík stál u vchodu a každého příchozího osobně pozdravil, přivítala podal mu ruku. Přišlo mi to velice milé, takové kamarádské.

2) Od Vltavy pekelně táhlo na záda, byla tam strašná kosa

3) Mše byla zahájena tím, že se vítali Češi v češtině, Němci v němčině, Španělé ve španělštině, Italové v italštině…všichni ostatní turisté se museli spokojit s angličtinou- díkybohu, protože jinak jsme tam byli do tří.

4) Proložili to Rybovou mší vánoční, což byl smutný příběh, protože jen jediný ze sólistů uměl zpívat, ostatní se zřejmě narodili pro nějakou jinou činnost, než je zpěv, varhaník byl více než osobitý a houslista měl pekelně rozladěný nástroj.

„Ó, vy krásná nebesa“, mě málem rozplakalo, protože už jsem to slyšela v různých podáních, ale takovéhoto hrůzného zážitku jsem klidně mohla být ušetřena.

5) Četlo se nejprve česky, potom anglicky. Bála jsem se, že budou číst ještě německy, španělsky a italsky, ale na to už nedošlo. Nepochopila jsem smysl celé té akce- tedy kromě toho, že se předvedlo turistům, že i u nás někdo umí číst anglicky- kázání se stejně nepřekládalo, takže si z toho moc neodnesli a pokud bývali chtěli rozumět, tak existují mše v cizích jazycích…

6) Byla mi zima

7) Obě ženské na kůru vyly jak potrefené husy

8) Kázání mi žádný nový a cenný moment k zamyšlení nepřineslo…možná, že půlnoční mše není zrovna ta správná zlatonosná řeka, kde se dají nějaké cenné myšlenky vyrýžovat…

9) Během kázání jsem si trochu schrupla ( to se zrovna nevstávalo, ani neklekalo:), takže možná mi nějaká cenná myšlenka unikla

10) Když Rybovka dospěla ke konci, tak jsme si s tatínkem zazpívali Závěr a jak jsem tak zpívala, tak jsem koukala nahoru, nad hlavy všech těch lidí a říkala jsem si, že i v plném kostele možná může být Bůh… jen se člověk musí zasnažit, aby se mu podařilo zapomenout na přítomnost všech těch bratrů a sester a ministrantů a farářů a mistrů pěvců atd. atd.

Takže tak- jestli jsem se někoho dotkla, tak sorry.

Dějiny Ruska a Ukrajiny II

Nemám moc času, a tak jsem sem dneska vůbec psát nechtěla…jenže o tohle se prostě rozdělit musím.


Minulý týden jsem tu psala o své velmi úspěšné akci, kdy jsem si dojela do Brna na přednášku o dějinách Ruska a Ukrajiny a nakonec jsem si omylem připoslechla fonetiku chorvatštiny.
Celý týden jsem váhala jestli je velmi drzé, či pouze středně drzé, napsat tomu přednášejícímu, že jsem bohužel byla tuze zaneprázdněná a neměla jsem čas se na jeho hodiny dostavovat, a jestli by tudíž nebyl tak laskav a nenapsal mi, co je k té zkoušce zapotřebí.
Nakonec jsem se rozhodla, že líná huba, holé neštěstí a napsala mu.
Dnes mi odepsal, že moji situaci chápe a normálně mi tu zkoušku dal… a to je konec pohádky o tom, jak Sandra ke čtyřem kreditům přišla:-)
Ale teď se musím běžet učit, protože výše popsaná událost patří do kategorie zázraků a ty se dějí jen občas…a to i přesto, že jsou Vánoce!:-)

Chyby

Tuliaknel má na blogu takový článek, ve kterém popisuje jak nějaká její kamarádka byla na výběrovém řízení, na kterém se jí ptali na spoustu věcí, a jedna z těch otázek zněla: Jaká byla Vaše největší životní chyba, kterou jste udělala?“


Přemýšlela jsem nad tím, jestli má člověk vůbec šanci posoudit co je pro něj dobré, a co není. Které jeho rozhodnutí bylo chybné a které ne. Vždyť se kolikrát stane, že člověk lituje něčeho, co se pak za chvíli ukáže být vlastně výhrou…nějaký konkrétní příklad z mého, dosud krátkého života- hrozně jsem litovala, že jsme se rozešli s mým posledním přítelem, ale kdybychom se nerozešli, nebylo by mi po večerech smutno a nezačala bych si psát blog (první věčná škoda:-) a nikdy bych tím pádem nepotkala svého současného přítele (druhá věčná škoda:-). A to se určitě stává každému…člověk asi nemá dar, aby mohl posuzovat svoje vlastní skutky- rozlišovat dobrá a špatná rozhodnutí, protože nikdy neví, co přijde.

Tak, to bylo mé zamyšlení na dnešní den. Ještě bych chtěla dodat, že ten Tuliaknelin článek je vlastně o něčem trochu jiném než ten můj- jen mě to tak napadlo, když jsem ho četla a přemýšlela, která že to byla ta moje největší chyba, kterou jsem kdy udělala.

Ještě jsem sem chtěla dát příběh, který asi všichni znáte…

Dva andělé

Dva cestující andělé se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla drzá a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli andělé dáni do studeného sklepního pokoje. Když si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl ptal proč, starší odpověděl:

„Věci nejsou takové, jakými se zdají!“

Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, když se s nimi manželský pár podělil o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Další ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jejich jediným příjmem, ležela mrtvá na poli.

Mladší anděl se rozzuřil a ptal se staršího, jak se to mohlo stát? „První muž měl všechno a tys mu pomohl, obviňoval ho. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotná podělit se vším, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva.“

„Věci nejsou takové, jakými se zdají!“ , odpověděl starší anděl.
„Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem mu stěnu, aby poklad nemohl najít.“

„Další noc, když jsme spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu.“
„Věci nejsou takové, jakými se zdají!“

a ještě jeden takový o tom, že někdy může být smůla výhrou:

Nezaměstnaný se hlásí na inzerát o práci u Microsoftu jako uklízeč WC. Vedoucí personálního si ho pozve na pohovor, následně mu nechá složit test (s novým těsněním pod WC). Nakonec řekne:“Jste zaměstnán! Dejte mi svou emailovou adresu a já Vám zašlu vyplněnou smlouvu s údaji, kdy a kde se máte hlásit!“. Muž odpoví zmateně, ze vlastně nemá ani počítač ani emailovou adresu. Vedoucí personálního odvětí, že je mu tedy líto, ale bez mailu ,že virtuálně neexistuje a nemůže proto dostat tu práci. Muž odchází, zmaten, pouze s 10 dolary v kapse. Rozhodne se koupit 10kilo rajčat v supermarketu, s těmi jde ode dveří ke dveřím a prodá svá rajčata do jedné hodiny, zdvojnásobí tak svůj investovaný kapitál. Tak to udělá ještě třikrát a přichází domů se 60 dolary. Uvědomí si, že se takhle uživí,každý den vychází dříve z domu, vrací se později a troj- až čtyřnásobně navýší svůj kapitál denně. Později zakoupí ruční vozík, pak dodávku, a najednou je majitelem malé flotily dodávek. Za pět let je jedním z největších dodavatelů potravin v USA. Myslí na budoucnost své
rodiny a nechá si od svého pojišťovacího agenta vypracovat komplexní pojištěni. Na konci schůzky se ho agent zeptá na jeho emailovou adresu, aby mu mohl zaslat vypracovaný návrh. Muž odpoví, že nemá email. „Zvláštní,“ odpoví agent, „nemáte e-mail a vybudoval jste takové impérium. Představte si, kde jste mohl dnes být, kdybyste email měl!“ Muž přemýšlí a odpoví:“To bych uklízel záchody u Microsoftu!“

To se povede málokomu…

Dnes se mi stala opět taková kuriózní příhoda. Jela jsem do Brna- poprvé v úterý, jindy jezdím ve středu- abych zjistila na jaké že to vlastně chodim všechno přeměty, ze kterých budu psát příští týden ty zápočty.


Zejména mi ležely v hlavě Dějiny Ruska a Ukrajiny, kde ani neznám nikoho, kdo by mi mohl popř. poradit co si k tomu zápočtu nastudovat, či tak. Mělo to být dnes od tří v učebně A46. Dost jsem nestíhala a tak jsem jela až autobusem, co přijel ve tři ke Grandu. Je trochu hloupé přijít poprvé na poslední přednášku a ještě k tomu pozdě, tak jsem z toho byla lehce na nervy. Něco málo po čtvrt jsem se doškrábala do čtvrtého patra a našla učebnu A46. Zaťukala jsem a vešla dovnitř. Všechny oči se upřely na mne a zůstaly na mně pověšené po celou tu dobu, co já se snažila se prodrat, co možná nejrychleji, nejtišeji a nejnápadněji, k jedinému volnému místu- bohužel, jak podle Murphyho zákonů, přesně uprostřed učebny.

Dosedla jsem, vyndala jsem si notýsek a snažila se tvářit jako ten nejpilnější student- jakože „Už můžete, už si píšu.“

Trvalo jen chvíli, než jsem zjistila, že tenhle předmět nepřipomíná dějiny Ruska a Ukrajiny, byť v té nejbizardnější formě. Zeptala jsem se tedy sousedky, cože to je vlastně zač. Ta když viděla můj vyjevený obličej poté, co mi sdělila, že se jedná o fonetiku chorvatštiny, tak propukla v halasný řehot. S ní ještě pár okolo sedících lidí, co nás slyšelo, takže se začal přednášející trochu neradostně rozhlížet kolem. (Jen tak pro přestavu, nechodim na ekonomku, u nás se vyučuje v malilinkatých místnostech a bývá nás tam povětšinou rozhodně míń, než dvacet, takže se takovýto rušitel docela projeví) Rozhodně už jsem neměla sílu přelézat všechny ty lidi zpátky ven a vysvětlovat, že jsem si asi spletla učebnu a že se tedy omlouvám. To se stává většině lidem v září, v prosinci.

Tak jsem si foneticky přepsala chorvatský text, u kterého jsem neměla ani potuchy o čem byl- samé volim, volim, volim,…

No, koho volí ten pán jsem se nedozvěděla- zato jsem se dozvěděla, že volim je od slovesa voleti- milovat, mít rád. A tak jsem zase o něco chytřejší. Taky se mi podařilo rozesmát spoustu lidí…jen pořád nevim o čem bude příští týden ten test z dějin Ruska a Ukrajiny…