Archive for Říjen 2005

Záchranná akce

Dneska ráno jsem měla takový docela nevšední zážitek. Připravovala jsem hostům v hotelu snídani, když jsem zaslechla jekot. Zpočátku mě to nechávalo klidnou, protože člověk si časem zvykne na všechno:-)…po chvíli jsem se ale zaposlouchala pozorněji a vyhodnotila jsem, že tento jekot nezní jako výsledek sexuálních radovánek. Šla jsem se nahoru podívat a v prvním patře ječela za dveřmi ženská. Zaklepala jsem a jekot zesílil. Zkusila jsem vzít za kliku, ale bylo zamčeno. Paní už tou dobou připomínala sirénu. Z vedlejších pokojů se sem začli stahovat zvědavci, aby se podívali kdo jim to tak zpestřil sobotní ráno.


Do okamžiku, kdy se paní nadechovala ke své další arii, se mi podařilo napasovat otázku co že se vlastně děje. Dozvěděla jsem se, že ta paní nemůže ven, protože se jí zasekl klíč ve dveřích…a víc nic, protože se opět ozval hrozný jekot.

Zkusila jsem odemknout náhradním klíčem. Nic. Co teď? Představa, že ženská tu takto bude ječet další hodinu, než sem někdo přijede a něco s těma dveřma provede, mi přišla dost nepřijatelná.

Klaustrofóbie… a to docela silná, nikdo jiný by takhle vyvádět nemohl. Snažila jsem se ji uklidnit, ale čím déle jsem mluvila, tím hysteričtější řev ta paní vyluzovala. Tak jsem to vzdala.

Poprosila jsem jednoho z čumilů, aby mi pomohl a vytáhli jsme ji balkónem ven. Byla úplně vláčná a nebyla ze sebe schopná vydat ani hlásku.

…takže si přijdu takhle po ránu hrozně statečná. Dobrý skutek do modrého života už bych dneska měla, tak teď ještě nějakou radostnou událost….:-).

Krásnou sobotu přeji

Rychlé Šípy

Tak mi nezbývá než se zase rozčílit. Včera jsem se byla podívat v divadle Rokoko na představení Rychlé šípy 2 (Sněhová mise)… a zaplakala bych!


Jednalo se o několik pospojovaných epizod Foglarových příběhů, v nichž se herci celkem přesně drželi původního textu, jen občas přidali nějaké gesto, či slovo, které tomu všemu dodalo poněkud jiný rozměr… takže ze Šípáků udělali pět ubohých, přiteplených blbečků. Například Mirek Dušín je prezentován jako samolibý ješita, co mu všichni ostatní lezou do zadku, Jarka Metelka zase vyfásl roli ubohého posluhovače a otloukánka, bez vlastního názoru,…

Hrůza hrůz! Vím, že Foglarovky samy vyvolávají někdy úsměv na tváři…věty typu „budu se snažit, abych vyrost v poctivého občana“, „děkuji vám hoši, zachránili jste spotřebitelům 12kg másla“, „to je nečestné a nesportovní!“, a spousta jiných- skoro na každé stránce by se nějaká taková našla- jsou přesně důvodem, proč je Foglar tak často terčem nejrůznějších parodií. Jenže není parodie jako parodie- když už tedy pominu to, že mám Foglara fakt ráda, a taky to, že si myslim, že některá díla by se prznit neměla, tak musím uznat, že už jsem viděla pár fakt povedených parodií na Rychlé Šípy…jenže všechny měly nějaký nápad, byly postaveny na nějakém vtipu, nebo myšlence. Autor do nich vložil trochu své tvorby… parodie založená na tom, že se přeříká slovo od slova to, co Foglar napsal a ten humor bude spočívat v tom, že vzorní hoši tam ze sebe budou dělat debílky, mi přijde skutečně ubohá, nemůžu si pomoct.

Ani trochu jsem se nebavila- možná bych nepřehnala, kdybych napsala, že mě takovéto představení uráží. Navíc mě zklamalo, že tam hrálo pár herců, kterých jsem si do této chvíle skutečně považovala…Kryštof Hádek, Aťka Janoušková,…

Dále mě překvapuje, že je tohle představení doporučováno na www.skaut.cz … to už je vážně trochu nad mé chápání…

…ale nenechte se mnou ovlivňovat. Přede mnou i za mnou se pár lidí smálo, takže třeba moje kritika vypovídá pouze o tom, že nemám vhodný druh smyslu pro humor!

bez rozpaků na Paní S. v rozpacích

Paní S. v rozpacích je volné pokračování hry Johna Patricka Podivná paní S. Obě tyto hry uvádí Divadlo na Fidlovačce v režii Tomáše Töpfera. V hlavní roli září Eliška Balzerová, coby Ethel Savageová


-šarmantní vdova v nejlepších letech, která kromě milionů „zdědila“ po svém milovaném muži tři dospělé děti: nevlastní a navíc značně ješitné a lakomé, které by se chtěli dědictví po svém otci za každou cenu zmocnit. A musí si pospíšit, protože Ethel má k penězům takový, řekněme, zvláštní vztah-takže utrácí kde se dá. Po smrti svého manžela se totiž rozhodla dělat pošetilé věci, které si celý život nemohla dopřát. Mimo jiné se také rozhodla splňovat přání lidem, které má ráda. Například když jednomu drožkáři pošel kůň, který ho živil a pro kterého velice truchlil, nechala mu postavit na náměstí bronzový pomník, apod. Její nevlastní děti tedy chtějí na základě bláznivého chování své matky docílit, aby byla zbavena svéprávnosti a zavřena do blázince. Jediná věc, na kterou nemohou přijít je místo, kam peníze ukryla…. Strčí ji tedy zatím do soukromého luxusního sanatoria (syn je senátor, druhý je soudce a nemohou si dovolit, aby se o nich říkalo, že strčili matku do nějaké díry)

No, a o tom jak si vede paní Savegeová v tom sanatoriu, kde jsou občas lidé mnohem více normální, než ti ´normální´ lidé venku, je první díl- Podivná paní S. Hra končí tím, že paní Savageová je prohlášena za svéprávnou a ze sanatoria odchází… já bych spíše chtěla psát o dílu druhém- Paní S. v rozpacích, protože ten jsem viděla včera, tak ho mám ještě v živé paměti.

Hned na začátku se vracíme do stejného prostředí, ovšem o několik roků později – v době, kdy soukromé sanatorium prožívá finanční krizi. Není divu, že nečekaný příchod Ethel Savageové vítá doktor Emmett (L.Trojan) jako spásu- je o ní známo, že svoje peníze rozhazuje kde může. Ethel však, jak se záhy ukáže, teď zrovna žádné peníze nemá, protože její nevlastní děti napadly předchozí rozhodnutí soudu (nevim jestli mám tu správnou právnickou terminologii, tak ne že se budou právníci šklebit, jasný, Medvěde?:-), rozhodly se ji nechat prohlásit za nesvéprávnou a soud dočasně obestavil paní Savageové konto, než se kauza vyřeší. Ethel se proto uchýlí do sanatoria, kde to měla ráda, kde čeká, že najde své staré přátele. A skutečně tam všichni jsou:

…paní Paddyová (M. Spurná), která skoro vůbec nemluví, protože ji jednou manžel řekl, aby držela hubu a ona od té doby mlčí a když už promluví, tak pouze vypočítává co všechno nenávidí….

…přerostlé dítě Fairy May (M. Issová), holčička, co píše několik ´románů´ na lechtivé téma denně, všechny začínají: „Serval jí šaty z těla“ a Fairy řeší, jestli se sprznit píše se s, nebo se z… krom toho pěstuje na zahradě banány a hrozně se diví, že hnijou…

…Hannibal (V. Svoboda), který si myslí, že je úspěšný houslový virtuóz, ale ve skutečnosti na housle hrát vůbec neumí…což mu ovšem nikdy nikdo neřekne a vždycky, když začne hrát, tak si utírají všechny přítomné ženy kapesníčky slzy dojetí z očí…

… ani Florance (P. Vojáčková) nikdo neřekne, že její syn John Tommas s nimi v sanatoriu není, protože jí byl soudem odebrán a tak všichni, stejně jako ona, předstírají, že Johna Tommase vidí, mluví s ním, přečítají mu poučnou literaturu o ptáčcích a včeličkách,…..

Problém je v tom, že paní Savageovou po těch letech nikdo z jejích přátel nepozná…paní Paddyová jí dokonce řekne, že nenávidí cizince…Ethel to sice ze začátku mrzí, čekala vřelejší uvítání, ale v sanatoriu zůstane a její staří přátelé se s ní opět postupně spřátelí. Sanatorium je však stále ve finanční krizi a bude se muset za pár dnů zavřít.

V tu ránu se tam- coby deus ex machina- zjeví párek mladých lidí (v podání I. Pazderkové a D. Ratajského), prchajících před zákonem. A paní Savageová dostane geniální nápad, že by ji mohli jako unést, žádat o výkupné a kořist by si mohli rozdělit- ona by svou část dala doktorovi Emmettovi na záchranu sanatoria…ale má takový šílený plán vůbec možnost vyjít?

No, kdybych to měla nějak zhodnotit, tak bych napsala, že takováto osvědčená klasika snad ani nemá šanci zklamat. Krom toho herecké obsazení bylo dobré… s několika výjimkami. Například výkon paní Pazderkové místy velmi pokulhával- coby drsná holka se moc neosvědčila, nějak nedokázala chytit tu správnou polohu a dost přehrávala. Spravila si ovšem reputaci u těch něžnějších scének, které vystihla velmi věrohodně… ale úplně nejzoufalejší byla postava sestřičky Kristýnky, v podání Zuzany Vejvodové. Tato role byla napsána za jediným účelem- dělat srandu- takže divák vůbec neví co si o takovéto postavě má myslet…krom toho je Vejvodová vysloveně trapná. (Ačkoliv- ti lidé přede mnou se těm jejím ´vtipům´ smáli… tak na mne nedejte, já jsem starý morous.)

Funny girl

Funny girl jsem viděla naposledy v Plzni, což už bude takové čtyři roky zpátky. Tenkrát tam hrála Funny nepřekonatelná Stáňa Fořtová, tak jsem byla zvědavá s čím se vytasí Divadlo na Fidlovačce… jenže oni vytáhli z rukávu své tajné eso- Terezku Bebarovou, která je sama o sobě zárukou úspěchu.
A taky že ano. Skutečně pěkně obsazené, hezky zahrané, odzpívané…a hlavně krásný příběh.


Příběh o holce, které všichni říkali, že je ošklivá a že se u divadla neuplatní, protože kdo by se na něco takového koukal.

Příběh o holce,která si tolik věří, že přiměje svého kamaráda Eddieho, aby ji naučil stepovat a k divadlu se dostane. Tam slaví obrovský sukces, takže se z ní rázem stává hvězda.

Příběh o holce, která je osamělá a všechnu svou slávu by vyměnila za chlapa, co by ji miloval.

„Jsme každý pořád sám,

snad to tak má být,

snad je to klam.

Znáš nás.

Když děcko škobrtne,

šest mamin zatrne.

Někomu to stačí,

ale mě ne.

Lidé, osamělí lidé,

těm se o štěstí může pouze zdát,

jsme děti v partě jiných dětí,

nutí nás pýcha dospělá,

hrát, že můžem být každý sám.

Tím jsme víc jak děti než děti.

Láska, ta dělá z lidí lidi,

kteří o štěstí mohou jít se prát,

jeden člověk, ten jeden vzácný člověk

ti rázem pocítit dá,

žes našel s ním sebe sám.

Skončí žízeň i hlad,

když budeš tím, kdo druhé má rád.

Osamělí lidé,

těm se o štěstí může pouze zdát.“

… a tak když se zamiluje do Nicka Arnsteina, chlapa,co si vydělává všelijak, jen ne prací, neváhá kvůli němu přerušit tourné „miluji, když mi lidi v publiku tleskají…ale je si domů nevezmu. Chci mít taky nějaký soukromý život“, odjede s ním, vezme si ho a má s ním dítě.

Příběh o holce, co se nevzdává, když přichází rána a všechno se jí sype pod rukama. Nick je zavřen za podvody s cennými papíry- nesnesl totiž, aby ho žena živila a půjčovala mu peníze, proto se rozhodl k nim přijít rychlou, ale nezákonnou formou.
Funny: „vždyť já ho milovala a chtěla jsem mu pomáhat“
maminka: „Mělas ho milovat o něco míň a o něco míň mu pomáhat. Chlapa nesmíš takhle ponížit.“

Moc pěkné, moc pěkné.
Kromě Terezy Bebarové v roli Funny, jsme mohli vidět Daniela Rouse v roli Nicka, Vlastu Peterkovou v roli maminky, Miloše Vávru v roli ředitele divadla, Dennyho Ratajského v roli Eddieho, atd.

Papouščí výchova

Včera jsem se snažila na Kajdu výchovně působit- byla jsem celý den doma, což se stává poslední dobou zřídkakdy, tak jsem se pokoušela, aby ten čas, co budeme spolu, byl pro něj nějakým přínosem. Snažila jsem se mu vysvětlit, že by neměl mrhat potravinama- že je spousta papoušků na světě, co hladoví, zatímco on si tu vyhazuje takové luxusní žrádlo ven z klece a že by se měl stydět. Nesetkalo se to s velkým ohlasem. Kajda řekl „Co???“, pak se infernálně zasmál Hahaha a hodil půl kapusty na podlahu.
Je to prevít:-)

Ten řidičák vrať

Ten řidičák vrať!, to je názer prvotiny Zuzany S.(Selementové), redaktorky týdeníku Story. Pojednává o strastích čerstvé majitelky řidičského průkazu.


Knihu jsem dočetla do dvou třetin, pak jsem usoudila, že dál by to byla jen ztráta času… ale přesto, abych nekřivdila, byla místy i vtipná. Bohužel autorka (a to má prý vystudovanou žurnalistiku!!) používá cizí výrazy, u kterých zcela evidentně buď neví, co znamenají, nebo pro změnu neví, jak přesně znějí, takže např. místo Da capo al fine, tam můžete nalézt Al capo del fine, apod.

„Vůz stál před domovními dveřmi. Nasedla jsem jako moderní, dynamická mladá žena s lhostejným výrazem ve tváři („umím prostě všechno“), která si vlastně ani není vědoma toho, jak se na ni upírají obdivné pohledy z oken. O minutu později jsem zase vystoupila, tentokrát jako velmi schlíplá mladá žena, která upřímně doufá, že se na ni neupírají vůbec žádné pohledy z oken, ani odnikud jinud. Taková drobná maličkost mi překazila skvělé entrée. Standa se samozřejmostí sobě vlastní zaparkoval čumákem k chodníku a já jsem byla prostě vedle. Rozjet se na jedničku, můj zatím vrcholný kousek, na tenhle oříšek prostě nestačil.“

„A tak jsem následujícího jitra už mohla hrdě doopravdy vyjet. Že jsem to přežila, je prostě fakt, který je možné zařadit vedle tak nepravděpodobných úkazů, jako jsou kroupy velikosti fotbalového míče, odepsaný pacient, jenž se probral z kómatu po 17 letech, nebo poprsí Pamely Andersonové. Na cestě k půl kilometru vzdálené samoobsluze totiž nebylo možné pominout křižovatku.

Už nikdy nic se nevyrovná svatému pocitu nadšení, že to jede a já to řídím. Už nikdy nic se nevyrovná pohledu z deseticentimetrové vzdálenosti do obličeje tří mužů v jiném autě, které jsem míjela bez ztráty rychlosti- mezi naše karoserie by se sotva vešel list papíru. Kdo by v tak historickém okamžiku první jízdy v životě myslel na tak přízemní starosti, jako je přednost v jízdě?“

nemluví, neslyší

Dneska jsem pozorovala v metru tři hluchoněmé mladíky a jak jsem tak na ně koukala, tak jsem přemýšlela jestli to jsou Češi, nebo cizinci a podle čeho by se to vlastně mělo poznat. V zápětí mě napadlo, že ta posunková řeč vlastně musí být asi mezinárodní. Že například hluchoněmý Brit by se měl pomocí posunků bez problémů dorozumět s hluchoněmým Polákem. A pokud to tak je, jestli by nebylo fajn, kdyby se ty posunky naučili všichni…jen ta představa, že člověk zavítá např. do Etiopie a místo toho, aby se učil amhara + dalších asi 60 dialektů, by se s tamními domorodci v pohodě domluvil rukama…

Ačkoliv- asi je v té úvaze někde mezera, protože jinak už by taková geniální myšlenka musela napadnout někoho dávno přede mnou

Trocha filmového Štěstí

Žádné štěstí jsem si od filmu Štěstí neslibovala, protože tam figurují dvě jména, která mě nepřesvědčují- Sláma- Liška.


Netvrdím samozřejmě že Bohdan Sláma je špatný scénárista, nebo Pavel Liška špatně hraje- chraň bůh! Jen mi ty jejich filmy přijdou příliš drsné (např. Divoké včely) a postavy příliš nenormální (např. Liškův František v Gedeonově Návratu idiota…ostatně i v Divokých včelách jsou jen samí ztroskotanci a ubožáci) Nerada se koukám na takovéto filmy o chudých i emočně chudých lidech…

tentokrát však to je trochu jiné. Liška hrál o něco menšího magora než obvykle- jeho Toník sice není zrovna příkladem úspěšného muže, ale dokáže mít rád- a to tak, že štěstí druhých upřednostní před tím svým- a to je vlastně krásná role.

A teď o co šlo…

Toník (Pavel Liška), Monika (Táňa Vilhelmová) a Dáša (Aňa Geislerová) vyrostli v jednom paneláku. Toník miluje Moniku, ale ona chodí s hochem, který právě odletěl do Ameriky, a Monika možná pojede za ním. Jenže je tu Dáša, problematická bytost, která se nedokáže postarat o své dva malé kluky. A tak Monika vždycky přijde o pár pater výš, přinese nákup, utře klukům nudle, občas je vezme s Toníkem ven, třeba na pouť.

Po čase vyjde najevo, že Dáša není jen divná, ale přímo duševně nemocná, a musí se jít léčit.

Monika tedy odmítne letět za svým Jirkou do Ameriky, protože by se o Páťu a Deniska neměl kdo postarat. Její maminka (Simona Stašová) nesouhlasí s tím, aby její dcera riskovala svoje vlastní štěstí pro dvě cizí děti a raději by ji viděla v USA, proto se Monika s klukama nenastěhuje k ní, ale do rozpadlého Toníkova venkovského stavení, kam prší dírou ve střeše a odkud jsou krásně vidět tovární komíny. (film se točil v Mostu, takže o nějaké krásné scenérii nemůže být vůbec řeč).

Hra na mámu a tátu jde Toníkovi s Monikou na jedničku, takže by tvořili krásnou rodinku…jenže přeci jen- Monika chodí s někým jiným a Patrik s Denisek mají svojí vlastní mámu…

Sice by se zdálo, že vše spěje k happyendu, ale přeci jen…Sláma:-)

Inovace na studijním oddělení

Dneska ráno jsem si byla vyzvednout na studijním potvrzení o studiu a zjistila jsem, že se stal zázrak… zřejmě jim po všech těch letech trpkého poznávání došlo, že není možné na začátku školního roku, kdy jim přede dveřmi stojí stovky studentů, kteří mají stovky různých požadavků, aby celé studijní oddělení tvořily všehovšudy tři obstarožní důchodkyně s pracovní dobou 4 dny v týdnu od 9 do 11 ( a to bez nadsázky). Pamatuji si, jak loni musel člověk málem na té fakultě přespávat, aby měl reálnou šanci, že stihne do 11 přijít na řadu…

Letos to přeci jen vylepšili- posílili team o další dvě obstarožní důchodkyně….

třikrát hurá- hurá, hurá, hurá!

Draze zaplacená Láska

Včera jsem navštívila Divadlo bez zábradlí, které uvádí hru amerického dramatika Murraye Schisgala „Láska“.


U pokladen mě málem trefilo, protože jsem zjistila, že lístky stojí 350Kč- jednotná cena. Žádné studentské slevy, žádné levnější lístky dozadu, nebo na stojáka- nic. To je cena jak do Národního…ale když už jsem tam byla, tak se mi zpátky domů nechtělo.
Další věcí, co se mě naprdla, ještě než vůbec stihlo představení začít, bylo to, že si tam klidně pouští z repráků reklamu. Tady nejsem v kině, herdek, jediný, co chci před představením slyšet, je upozornění, že si mám vypnout mobilní telefon. Vůbec mě nezajímá, že mediálním partnerem Divadla bez zábradlí je deník Právo a bůhvíkdoještě….
Takže- abych to zkrátila- s Divadlem bez zábradlí jsem skončila…alespoň do té doby, než se ze mě stane velezámožný člověk, co na korunu nehledí, nebo dokud toto divadlo neupraví svou cenovou politiku.
Ale teď k tomu představení… moc pěkně udělaná scéna, to se musí nechat. Herecké výkony (Chýlková, Heřmánek, Žák) byly vyvážené…proč musí představení o třech hercích stát 350Kč?… no, to je fuk.

Děj…nic neobvyklého…v první polovině se potkají dva staří spolužáci- ztroskotanec Harry Berlin a naoko úspěšný boháč Milt Menville, který se však po nocích baví tím, že hledá v popelnicích věci, které pak prodává coby secondhand zboží. Harry se právě chystá skoncovat se životem skokem z mostu „Zeptej se mě v co věřím, Miltne!“ „V co věříš, Harry?“ „V nic, nevěřím už v nic.“ „Copak to jde, žít a v nic nevěřit?“ „No, taky si říkám…“ a Milt mu to rozmluví, přesvědčí ho, že má smysl žít pro lásku- při té příležitosti ho přiměje, aby se seznámil s jeho ženou Elen, která se s ním bohužel nechce nechat rozvést, přestože jejich manželství ztroskotalo a Milt by si rád vzal svou milenku Lindičku. (jak je vidět, Milt sice věří v lásku, ale taky moc neví, co to láska je)
Harry a Elen si padnou do oka, Elen se rozvede s Miltem a vezme si Harryho…opona jde dolů a všichni pádí na záchod.
Druhá polovina začíná- nacházíme se na tom samém místě o čtyři měsíce později, Milt přemlouvá Elen, aby se rozvedla s Harrym a vrátila se k němu. (Lindička se s ním rozvedla) Elen souhlasí, protože její manželství s Harrym není zcela šťastné „podívej se, Harry, na tenhle graf- modrá čára určuje počet dní našeho manželství, červená křivka označuje počet pohlavních styků…“ „Kde je červená křivka?“ „No právě…!“
Jenže Harry by se s Elen určitě rozvést nechtěl, takže jak se ho zbavit? Vždyť se přeci stejně chtěl zabít, ne?
Takže- shrnutí- nebylo to úplně špatné představení, ačkoliv to také nepřineslo nic nového. Občas je to trochu přitažené za vlasy (například když se dozvíme, že Harry je vlastně homosexuál, co tajně miluje Milta) a občas se používají ty nejlacinější divadelní triky (příklad- Milt drží Elen v náručí a pak ji pouští na zem se slovy- už tě neudržím, Ivano- oba mají výrazy typu- sorry, tohle fakt nebylo naplánováno…zřejmě počítají s tím, že jen blázen by dal dalších 350Kč, aby se na to šel podívat příště zas)… ale tak jako jo- šest bodů z deseti možných.