Archive for Září 2005

Západní přístav

Včera jsme se Zuzkou váhaly mezi třemi různými představeními, až jsme se-pod tíhou nedostatku financí- rozhodly pro divadlo Disk a představení B.- M. Koltése  Západní přístav.


Večer zaznamenal několik dějových zvratů- nejdřív se ukázalo, že se jedná o premiéru a tudíž nedostaneme lístky, pak jsme lístky dostaly a tak jsme zářily štěstím- to mě vždycky tak potěší, když se někam vetřu zadarmo:-)- a nakonec nám ten úsměv hodně rychle zmrznul na rtech, protože to představení bylo příšerné.

Tedy- nemyslím tím příšerně zahrané, to ne. Herecké výkony byly vesměs na úrovni, (jednalo se převážně o studenty 4. ročníku KČD, DAMU) zejména se mi líbil výkon Diany Šoltýsové v roli Claire…

…ale ta hra sama o sobě byla příšerná. Proč se vůbec takové hry píší? Proč se píší hry o ubožácích a podivných existencích, o lidských odpadcích, z nichž nikdo nemá nikoho rád a všichni zaživa hnijou ve špíně a nuzotě? A když už se píší hry o takovýchto lidech, neměly by ty jejich předlouhé, depresivní dialogy vést k nějakému poučení? K něčemu, nad čím se člověk zamyslí, když jde z divadla domů…???

No, takže o čem že to vlastně bylo? Pár z „lepší společnosti“ dorazí na nějaké hnusné místo, které kdysi zřejmě bývalo hezkou čtvrtí- on (Roman Štabrňák), jak zdá se, sem přijel spáchat sebevraždu, a ona (Barbora Janatková), jak zdá se, tomu zcela nevěří a pokládá to za jeden z jeho dalších rozmarů. Na tom místě žije rodina, která se (nejspíš) marně pokouší dostat vízum někam, kde je to lepší (matka- M.B. Podolková, otec- Jan Holík, Charlie- Jiří Panzner, Claire- Diana Šoltýsová) + se tam objevuje postava jistého chlapce (Vojtěch Štulc), který se celou dobu snaží přemluvit Claire, aby mu dala a když ta se s ním skutečně vyspí, tak ji opouští. Posledním účinkujícím je někdo (Michal Moučka), koho všichni oslovují negře- ten za celé představení neřekne ani slovo a těžko říct kdo to vlastně je a jakou roli tam hraje. Negr zachrání Jeho, když se chce utopit a zatímco se On vzpamatovává, klíčky od auta putují z ruky do ruky. Co dál se ale neshodnou- Ona by chtěla co nejdříve odjet, On by tam chtěl zůstat a zemřít, matka se k Nim upíná jako k poslední naději, že by jim třeba mohli pomoci se dostat z té díry, Charlie by tím autem nejraději sám odjel a Claire by byla nejraději, kdyby odjeli a nechali jejich životy plynout tak, jako dosud…

Tak o tom to podle mého názoru bylo- ale taky je klidně možné, že to bylo úplně o něčem jiném a že jsem to prostě nepochopila…ostatně- jen hlupák řekne o hře, kterou nepochopil, že je špatná, že?:-)

V programu se píše, že autor našel inspiraci k napsání Západního přístavu v jenom Newyorském přístavním hangáru- útulku pro bezdomovce a teplouše, místo pro kšeftování a vyřizování účtů, kam z nesrozumitelných důvodů nikdy nechodí policajti…

A teď ještě malá ukázka:

„Člověk se měl narodit jinak. Narodit se bohatý a pitomý, narodit se jako pitomé dítě nějakého bankéře, nebo loďaře, to je jediný sen, který za něco stojí, negře, jinak všechno ostatní nestojí za to, aby člověk o tom snil. Proto o ničem nesníme, negře, nemůžeš za to ani ty, ani já, špatně jsme se narodili a basta“

„Jsi vážně vůl, negře, nedaří se mi zjistit, co máš opravdu rád, ale vím jedno, jsi vůl. Myslím, že nemáš rád nic, že nemáš nikdy hlad. Já, já budu mít pořád hlad, pořád- i když už nebudu mít místo, kam bych svý prachy dal, pořád budu mít hlad. Kdo přestane mít hlad, je už mrtvý. Já umírám hladem a ty, ty jsi už mrtvý, takže to nemůže jít dohromady.“

Seznamka

Fakt hloupé na seznamování přes inzerát je to, že člověk musí trávit spoustu svého velmi cenného času tím, že si dává schůzky s roztodivnými existencemi, u nichž si je po prvních pěti sekundách jist, že by si o ně neopřel ani kolo.


Ten dnešní pán byl mimořádně luxusní… šli jsme do botanické zahrady- botanické zahrady mě zrovna dvakrát neberou, ale doufala jsem, že tam bude výstava exotického ptactva. Jak se dalo čekat při mé smůle, výstava papoušků tam nebyla, místo toho tam byla výstava kaktusů. A tak jsme courali po botanické zahradě a mě bolela noha. To samo o sobě nezní jako dobrý začátek schůzky, ale nebylo by to tak hrozné kdyby mě doprovázel někdo jiný než pán s hlavou krysíka (to by mě zajímalo ze kterého úhlu je focená ta fotka, kterou mi poslal- pokud je tedy na ní skutečně on). První sakra jsem si řekla už jak jsem ho viděla jak na mě čeká u vchodu a sakra jsem si pak řekla v průběhu té cesty ještě několikrát. Pán by se měl živit jako pedagog, protože to naše první rande pojal jako dovzdělávací schůzku. Pořád mne o něčem poučoval, chytrej jak rádio, stěží mě pustil ke slovu. Krom toho z nějakého zvláštního důvodu neměl rád mat- fyzáky a barvitě mi to předlouze líčil- když jsem mu nakonec skočila do řeči, zatímco se nadechoval, a oznámila mu, že celá moje rodina je jeden mat- fyzák vedle druhého, rozhostilo se tíživé, trapné ticho…

Nakonec se ale hrozně divil, proč už se s ním znovu nechce sejít…

Tudy holt cesta nevede.

Bylo by fajn někoho vedle sebe mít- ale za jakou cenu? S kolika krysíky budu muset ještě trávit svá odpoledne? Kolikrát se ještě budu muset na konci vymlouvat, že tedy fakt ještě nevím jak to s tou příští schůzkou bude, protože teď začíná ta škola…

Dvě hodiny času….!!! To jsem si místo toho měla jít koupit tu novou knížku o dějinách Portugalska a už jsem mohla mít pěkný kus přečtený. Krysík… ty vole!!

Nevermore, zakrákal by havran.

Au!

Včera mi operovali nohu, zoufale to bolí. Taky mi zakázali snad úplně všechno- cvičit nemůžu, jezdit na koni nemůžu, jezdit na kole nemůžu, souložit nemůžu (to mi řekli až potom:-)…

Dnes jsem trávila půl hodiny tím, že jsem lezla do vany a vylézala z vany tak, abych si tu onu nohu nenamočila… to tedy bude zábava.

Je to tragédie, zaplakala bych. Aúúúú!

To mě štve!!

Koupila jsem si před 14 dny v Černé labuti tabulku, která se jmenuje tuším Stručný přehled italské gramatiky. (taková velká, růžová, A4 tabulka na tvrdém papíru). Stála 39Kč a byla skutečně velmi stručná, protože se jim kompletně celá italská gramatika vešla na dva listy. Během prvních 10 minut v tramvaji, při zběžném nahlédnutí, jsem jen na první stránce našla asi 4 chyby a to sice chyby docela zásadní, v probíraných jevech. Množný člen ženského tvaru je tu uveden coby E (místo LE), u číslovek, kde se nejčastěji chybuje při psaní čísla 17 a 19, protože tam dochází ke zdvojení- diciaSSette- podle autorů této tabulky k žádnému zdvojení nedochází, takže kdo se podle toho učí, tak má pocit, že se píše diciaSette…takže v porovnání s tím už fakt, že se autor snaží namluvit čtenářům při probírání tvoření množného čísla podstatných jmen, že množné číslo od AFFRESCO je – nikoliv AFFRESCHI- ale AFFRESCCHI, je jenom detail. A to je prosím jen stručný výtah chyb z první stránky…ty další tři stránky jsem neměla sílu studovat. Fakt mě to štve- ne kvůli mně, já už přeci jen nějakou dobu vím, že mn. číslo feminin je LE- ale kvůli všem těm chudákům, kteří s italštinou začínají a učí se podle této tabulky a píší potom diciasette affrescchi.

A přitom by stačilo, kdyby si to autor po sobě alespoň jednou přečetl…

Tak jsem úspěšně dodělala zkoušky

… a tím pádem jsem se stala studentkou třetího ročníku. Ani nevím jestli mám být ráda- už jsem se smířila s tím, že mě vyhodí a naplánovala si spoustu jiných- a bezesporu zábavnějších- aktivit. Navíc už mě to cestování do Brnečka- city unavuje…ale co se dá dělat, když si mě tam mermomocí chtějí nechat…:-)
V podstatě nelíp vystihl moje pocity D., když mi v rámci gratulace poslal- „ale to teď zase budeš muset jezdit na venkov, co? Do řiti…“

Takže teď jen si sestavit rozvrh a za týden znovu do školy…