Archive for Říjen 2003

Pozdní víkend obrazem

Panove z bloguje mi spravili vkladani obrazku a tak dodatecne vkladam par fotek z vikendovych toulek. Tentokrat, kdyz uz jsem na to minule narazila, to budou fotky z Reptile parku.

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

Reptile park

O záškodnících

Nejak mi nejdou uz treti den vkladat obrazky do blogu, takze tento vikend bez fotoprilohy.


Tomas s Lenkou a s Dalinem odjeli na dovolenou a tak jsem doma sama.

Jako na potvoru hned pote, co odjeli, tak se nam do kuchyne nastehovalo cele mraveniste. Byla jsem z toho uplne zoufala, protoze jsem mela mravence v nadobi, v jidle, v obleceni,…vsude. Nezbylo nez zakrocit a mile Ferdovy bratry zacit likvidovat. Nejprve jsem volila humanni metody a zametala je ven, ale to se ukazalo byt naprosto neucinne-po vymeteni posledniho jsem si kratce odskocila na zachod a jak jsem prisla zpatky, tak uz tak byla opet nastehovana cela tlupa. Nevysychajici pramen mravencu.
Pak jsem presla k ostrejsim metodam a zacala je polevat varici vodou… tento novy způsob byl ovsem byl uspesny jen napul- zabilo je to, ale neuklidilo.

Dalsich par dni jsem do kuchyne radeji vubec nechodila, protoze byla plna mravencich mrtvol. Tim jsem ovsem docilila toho, ze zadni dalsi mravenci dovnitr nelezli- prilezli a sotva uvideli sve mrtve druhy, tak to hezky otocili a supali zpatky.

Ve ctvrtek ovsem prisla Clorinda, vychrstla po cele kuchyni kybl vody, mravenci mrtvolky odplavaly a od te doby se nam do kuchyne vali dalsi a dalsi mravenci. Je to skoro namet na horor.

A aby toho nebylo malo, jeste mam v rukavu historku o broukovi…

Koukala jsem v patek na Air Force One a v prubehu filmu jsem si vsimla, ze se po protejsi stene prochazi brouk. Ale ne jen tak lecjakej brouk- obrovsky cockroach, ktery vypada jak prerostla datle s tykadlama a strasne rychle beha.

Chvili jsem ho stitive sledovala a kdyz zamiril do kuchyne, tak jsem ho na chvili spustila ze zretele…a najednou jsem ho mela na ruce. Fuj! Hrozne jsem se lekla a zarvala, ze si sousedi museli myslet, ze me nekdo vrazdi. Nikdo se ovsem neprisel podivat, coz zrovna neprispelo k pocitu hrejiveho bezpeci, ale zpatky k hmyzakovi. Zrovna v takove napinave chvili, kdy Harrison Ford visi ven z letadla, jsem musela resit nejakeho odporneho cockroache, takze mi z filmu utekl zaver ( no, uz jsem to tedy kdysi davno videla a vim, ze to dopadlo dobre, jak jinak, takze to me zas az tak neznervoznovalo) ale hlavne mi vubec nedochazelo, jak se ten brouk mohl premistit za takovou chvilku o takovou vzdalenost, dost mozna to byl uplne jinej brouk…takze jsem v noci moc dobre nespala, protoze jsem si predstavovala, ze spim na semenisti podobnych takovych brouku…
No, jak tak na to koukam, tak to mozna bude vypadat jako hloupost, na kterou je skoda pismenek- to se preci obcas stane kazdemu, ze uvidi brouka… jenze tady V Australii jsou vsechna ta zvirata takova nejaka nepredvidatelna. Kamosce tuhle lezl po stene pavouk, rekla si:“No boze, pavouk!“ …a par dni nato se v pruvodci docetla, ze to byl nejakej strasne jedovatej pavouk…
Tak, tim konci moje zvireci historky. Vlastne ne, jeste jsem chtela napsat, ze tento vikend nejaky typek visel 12 hodin na strome nad partickou krokodylu, kteri si ho zamysleli dat ke svacine. Nastesti mel u sebe vysilacku, coz je presne ta drobnost, ktera ho oddelila od osudu typka, ktery takto nad rozevrenou krokodyli tlamou sedel 23 hodin, nez spadnul a byl krokodylem pozren. Rozebiraly jsme to s Lenkou ze vsech stran. Jak je mozne, ze tam vydrzel celych 23 hodin a pak spadnul? Napadlo nas, ze treba usnul a spadnul- ale nevim, nejak mi to moc nehraje. Domnivam se, ze spolecnost velikeho ozubeneho plaza je dostatecna motivace k tomu, aby clovek zustal vzhuru a drzel se jako kliste. Klonim se spise k variante, ze uz mu prislo, ze to ten krokodyl vzdal a odesel, tak z toho stromu slezl, jenze mel nohy cele zdrevenele a ten krokodyl ho dobehl (on by ho ostatne dobehl tak jak tak- videla jsem ted v Reptile parku, jak je krmi a to zelene nehybne telo, co pripomina drevo, dokaze vyvinou v mziku takovou nevidanou rychlost, ze se obet ani nestaci rozkoukat a uz je po ni.) Jsou to fascinujici zvirata. Mam nafoceno krmeni krokodyla Erica…tak az zase pujdou vkladat fotky, podelim se.

Zitra mam pohovor v jedne agenture pro zdravotni sestry, tak treba si konecne vyberu to sve treti a zbyvajici stesti- dluzim rodicum 7000 dolaru, takze uz by bylo docela zahodno si nejakou praci sehnat.

O bydlení, uklízečce a jiných záškodnících

Ze bydlime primo naproti campusu UNSW jsem psala, nepsala jsem, ze se jedna o dum, ktery vlastni univerzita. Jsou v nem 4 byty a ty jsou poskytovany cizincum, kteri na univerzite uci. I s uklizeckou.

dum

Uklizecka se bohuzel neda zrusit. Jmenuje se Clorinda a je to postarsi obtloustla Rekyne, ktera se do Sydney prestehovala pred 30 lety a dodnes umi anglicky pouze gud morning, basrum, kicn a klin.


Absolutne jsem nechapala, jak tu tech 30 let mohla prezit, aniz by na ni okoli zanechalo nejakou stopu…nechapala jsem, dokud jsem nenavstivila blizkou reckou ctvrt. Tam jsem zahy prozrela. Recke obchody ve kterych prodavaji recti prodavaci, recke restaurace s reckymi kuchari, a kdyz se vam tam po reckem jidle udela spatne, zajdete si k reckemu doktorovi. Za sousedy mate Reky, za kamarady rovnez a tak je mozno prozit v srdci anglicky hovorici metropole cely zivot a zustat pri tom stoprocentnim Rekem.

Proc ale pisu, ze se neda bohuzel zrusit? Protoze- za prve nikdo z nas neni zvykly mit uklizecku. Je nam vsem dost neprijemna predstava, ze by se nam nekdo cizi mel hrabat v nasem vlastnim neporadku a tak kazdou stredu vecer povinne venujeme uklidu. Clorinda chodi ve ctvrtek. Za druhe- Clorindin zpusob uklidu je ponekud zvlastni. Nabere do kyble vodu, postavi se ke dverim a prudkym pohybem rozchrstne obsah kyble po cele koupelne. Pak vezme hadr a potopu trochu osmrdla. V praxi to znamena, ze cely ctvrtek nemuzeme chodit do mistnosti, ve kterych nejsou koberce, protoze schne podlaha. Navic kazdou stredu vecer vyndavame s Lenkou ruzna malovatka, vodicky, vlozky, a dalsi serepeticky z supliku v koupelne, protoze jinak nam do nich natece voda, jako uz se to stalo kolikrat, a a vetsinu navlhlych znehodnocenych veci pak muzeme rovnou vyhodit.

Clorinda je moc mila pani, potiz je, ze se s ni neda domluvit. Vysvetlovali jsme ji kolikrat- anglicky, rukama, nohama- aby svuj zpusob uklidu prehodnotila, ona se na nas usmivala tim svym dobrackym usmevem, kyvala hlavou jako ze nas chape a hrc- pristi ctvrtek opet cela koupelna mokra jak po potope sveta.

Tak to je, co se Clorindy tyce. Sousedy mivame docela mile, ale rychle se tu stridaji. Nejvic me zaujali holandane, kteri si po svem holandskem zvyku vubec nezatahovali okna zaclonou ci zavesem a od chvile, kdy rozsvitili, zili jak ve vykladni skrini.

Kdyz se odstehovali sousede, co bydleli nad nami, stehovali jsme se o patro vys. Nechapu sice moc proc, protoze ty byty jsou identicke…nicmene Lenka tvrdila, ze ten byt nahore je svetlejsi a navic tam byl na terase takovy pekny stul, se kterym mela velike plany. Stehovani docela slo, vzhledem k tomu, ze jsme sem kazdy prijeli jen s jednim kufrem a jeste tu nejsme natolik dlouho, abychom stihli nashromazdit prilis kramu, ovsem dva dny pote, co jsme se prestehovali, tak prisla ukrutna vichrice (130Km/hod, neco takoveho jsem v zivote nezazila) a nasledkem toho nam spadl na zahradu strom od sousedu a tomu Lencinymu milovanymu stolu upadaly vsechny nohy. A tak mi trochu unika, proc ze jsme se to vlastne stehovali…ale co mi neni rovno…

A o tech zaskodnicich az priste, ted uz musim bezet do skoly.